Nejodvážnější, nejkrásnější, nejzajímavější… a jistě mnoha dalšími podobnými přívlastky bychom bez nadsázky mohli ohodnotit železniční kamenný most, který překonává ve Smržovce ( trať SŽDC č. 036) údolí Smržovského potoka. V tomto případě se jedná o jeden z nejodvážněji řešených kamenných viaduktů u nás.

Druhý den pobytu v Irkutsku (v sobotu 6. 8. 2016) věnovali účastníci poznávacího zájezdu návštěvě skanzenu a exkurzi po jednom z neznámějších turistických center na Bajkale – Listvjanky. V rámci návštěvy tohoto turistického centra navštívili mimo jiné i muzeum Bajkalu, které spravuje Akademie věd RF.

První den pobytu v Irkutsku (v pátek 5. 8. 2016), v centru Irkutské oblasti a Východosibiřské správy dráhy, se nesl ve znamení seznamování se s městem, jeho historií i současností. Irkutsk je na středoevropské poměry relativně mladé město, byl založen v roce 1661 a status města mu byl přiznán v roce 1686. Irkutsk byl původně pevností, která byla vybudovaná na soutoku řek Irkut (odtud název města) a Angary, která jako jediná řeka vytéká z jezera Bajkal a po 1779 km se vlévá do Jeniseje.

V sobotu 30. července 2016 vyrazilo třicet účastníků poznávacího zájezdu na Bajkal. Zájezd připravila cestovní kancelář ČD travel ve spolupráci s Odborovým sdružením železničářů a cestovní kanceláří Bajkalskaja Visa. Po nedělní (31. 7.) večerní vyhlídkové plavbě po řece Moskvě v hlavním městě Ruské federace nasedli v pondělí 1. 8. 2016 účastníci zájezdu v Moskvě na Jaroslavském nádraží do expresu č. 2 Rossija (Moskva – Vladivostok) a vydali se na více než pět tisíc kilometrů dlouhou cestu do Irkutsku (celková délka Transsibiřské magistrály na hlavním tahu je 9288,2 km).

Není žádných pochyb o tom, že okolí Prahy nabízí nepřeberně krásných míst a nemusí se jezdit nikam daleko. Vypravme se proto na jedno z nich, které se nachází doslova „za humny“ našeho hlavního města. A protože jsme v nádražáckých novinách, pojedeme vlakem. Nasedněme tudíž na pražském hlavním nádraží do motoráčku a vydejme se přes Vršovice a Braník do Vraného nad Vltavou.

Na sváteční den upálení Mistra Jana Husa jsem se vypravil na projížďku po Doupovské dráze, kterou stejně jako Švestkovou provozuje na objednávku Ústeckého kraje „Šatavova“ společnost Railway Capital. Zvolil jsem cestu přes Rakovník a nestačil jsem se divit, jak jsou rozvázány přípoje mezi vlaky tratěmi Beroun - Rakovník a Rakovník - Bečov nad Teplou.

Podle Jiráskových Starých pověstí českých stával za onoho času na levém pražském vltavském břehu hrad, na který přicházely ze všech koutů země ženy a dívky, aby odsud vedly svůj odboj proti mužům. Na vrchu Děvína (310 m) stával kdysi skutečně středověký hrad, ale až od 1. poloviny 14. stol. V roce 1437 jej údajně nechal zbořit císař Zikmund Lucemburský (1368 - 1437). Zbytky tohoto hradu se v těchto místech zachovaly až do 19. století.

Bez nadsázky můžeme říci, že naše země je nejen zemí hradů a zámků, ale jsme i malou rozhlednovou velmocí. Vždyť jich u nás máme kolem 400 a drtivá většina z nich je přístupná veřejnosti. Vypravme se proto nyní vlakem na malý výlet a navštivme tři z nich, které jsou položeny nejseverněji na našem území.

Valeč, kde jsem přenocoval v příjemném penzionku na barokním náměstí, je pozoruhodná impozantním barokním zámkem, který patřil do roku 1937 langobardskému hraběcímu rodu Thurn-Valsassina, předci rodu byli stoupenci v roce 1618 „zimního krále“, přičemž Jindřich Thurn byl iniciátorem pražské defenestrace. Rod po roce 1620 opustil České království až do roku 1890, kdy zakupuje panství Valeč.

Právě přítomno: 203 hostů a žádný gestor