Hlavní město Praha má něco okolo devadesáti chráněných území a přírodních památek, které byly vyhlášeny v období 60. až 80. let 20. století. Po roce 1990 by to již lehce nešlo, začala doba developerů. Hlavní iniciátor vyhlašování chráněných území bylo Pražské středisko památkové péče a ochrany přírody, v němž pracovala po vyhození z Přírodovědecké fakulty UK v roce 1971 z politických důvodů má matka Doc. RNDr. Jarmila Kubíková, Csc. Ta se významně zasloužila o ochranu pražské přírody (komentuje to, že díky vyhazovu mohla zachránit přírodu Prahy), kde rostou zcela unikátní rostliny na geologicky pestrém podkladu - vápenec, břidlice, pískovce atd. 28. dubna 2025 obdržela Fričovu cenu za rok 2024 a celoživotní zásluhu o ochranu přírody, cenu jí předala Profesorka RNDr. Helena Illnerová, DrSc., bývalá předsedkyně Akademie věd ČR.
Stalo se tak v Lannově vile v Bubenči, vila je v majetku ČSAV a provozuje v ní i restauraci a hotel. Vilu nechal postavit Vojtěch rytíř Lanna v roce 1872. Lanna byl významný železniční podnikatel, kdy spolu s baronem Šebkem vystavěl významné železniční tratě v Rakousku-Uhersku. Spolu obývají i hrobku na Olšanském hřbitově v Praze. Rodina Lanna prodala vilu v Bubenči v roce 1913 a odstěhovala se do Gmundenu u Salzkammergutbahn (Solnohradská dráha, Lanna se zabýval i těžbou a přepravou soli po železnici), kde dosud obývá podobnou vilu, rodina žije v ženské linii pod jménem von Trautenberg (!).
Vila Lanna v Bubenči je přístupná pro veřejnost, při návštěvě restaurace, kde nejsou ceny nijak astronomické. Naproti vile je nyní Muzeum literatury (Památník národního písemnictví). Z balkónu a věže vily je úchvatný pohled na severní část Prahy - Troju, místodržitelský letohrádek, Jabloňku atp. Třeba návštěvou vily je možno projít různá chráněná území Prahy. Trochu mimo centrum zájmu je chráněná lokalita V hrobech v Praze-Kamýku, dá se na ní dojít od zastávky vlaku Praha-Modřany, zastávka asi čtyři kilometry vzhůru, či použít novou tramvajovou trať směr Libuš (zastávka u observatoře). Druhý Lannův palác je přímo proti žst. Praha-Masarykovo na opačném rohu co je sídlo Správy železnic, to pro změnu sídlí v bývalé správní budově České severní dráhy (BNB).
Martin Kubík
Od Big Benu přímo pod Eiffelovu věž. Z národní galerie na Trafalgar Square přímo do Doveru. Sen každého milovníka umění a památek je teď o něco jednoduší díky vlakovému spojení mezi Londýnem a Paříží. Cesta začíná…
První písemná zmínka o městečku Libochovice, ležícího na okraji Českého středohoří, je z roku 1292, kdy patřilo pod hrad Klapý zvaný Házmburk. V letech 1335 - 1558 byl trvale v držení pánů z Házmburku. Například Václav Zajíc z Házmburka byl v letech 1555 - 1578 kníže velkopřevor Suverenního řádu maltézských rytířů (tehdy johanitů). Poslední šlechtičtí majitelé Libochovic byli z rodu Herberstein-Proskov, který získal český inkolát od císaře Karla VI. v roce 1722 (Karel Leopold hrabě Herberstein, velkopřevor Maltézského řádu, kapitán galéry maltézského loďstva, pohřben v kostele Panny Marie pod Řetězem na Malé Straně). V roce 1939 byla na majetek Herbersteinů uvalena říšskoněmecká nucená správa, patrně z důvodu soudních sporů Josefa hraběte Herbesteina-Proskov s jeho synem.
Do 30. května 2025 je již potřetí během roku (prvně jaro 2024, podruhé na podzim 2024) obnoven pravidelný provoz osobních vlaků X560 v režii dopravce DLB na objednávku PID za autobusy linky 560. Děje se tak na trati (Lužná) – Krupá – Kněževes - Chrášťany zastávka - Kolešovice. Již tolikrát odepisovaná trať - kdysi už FMD, pak ČSD, ČD, a po roce 2004 Středočeským krajem, který pro ni již připravil konečné řešení.
Uzlovou žst. Poříčany většina cestujících směr východ pouze projíždí nebo přestupuje na Sadskou a Nymburk. Na území Poříčan se našly pozůstatky osídlení mladší doby kamenné a slovanského hradiště z osmého století. Železnice projížděla Poříčany již od srpna 1845, ale až od roku 1874 začaly vlaky v Poříčanech zastavovat, kdy byla zřízena původní stanice StEG. V roce 1882 postavila StEG odbočku do Sadské, která byla v roce 1883 prodloužena do Nymburka město (dříve místní nádraží), vlaky na hlavní nádraží v Nymburce mohly jezdit až od roku 1896.
Skotsko je země plná historie, kultury a nádherné přírody. Dvě největší města, Glasgow a Edinburgh, nabízejí návštěvníkům jedinečný pohled na skotský život. Během krátkého výletu lze poznat kontrasty mezi moderním Glasgow a historickým Edinburghem. Nápad zaletět si na prodloužený víkend do většinou nevlídné a deštivé země byl mojí kamarádky. I když dávám přednost teplejšímu počasí, tak jsem na krásy této drsné země byla docela zvědavá. Počasí opravdu nezklamalo. Hned druhý den nás zasáhla větrná bouře, která vyhnala lidi i auta z ulic, veřejná doprava, vlaky i metro nejezdily, všechna muzea a většina obchodů měla zavřeno. I přes chladné a větrné počasí jsme si návštěvu Glasgow a Edinburghu užily.
Bývalá stanice věhlasné Pražsko-duchcovské dráhy Koleč byla v průběhu politiky 90. let 20. století zrušena a změněna na zastávku, čímž vznikl mezistaniční úsek dlouhý neuvěřitelných 16 kilometrů. Mezi Kolčí a Podlešínem kdysi ležela ještě žst. Želenice u Slaného, ta byla nejprve zrušena jako stanice a posléze i jako zastávka, nakonec zbořena. Není bez zajímavosti, že původně vedla z Želenic i vlečka do cukrovaru Zvoleněnes, ta se stala zbytečnou po propojení tratě Zvoleněves-Podlešín v roce 1922.
V předchozím zastavení v „Cestujeme s Obzorem“ jsme přerušili cestu za poznáním v obci Touchořiny, odkud pokračujeme do obce Hlupice (dříve Luppitz), kde dle sčítání lidu v roce 2021 žilo devět obyvatel, před vysídlením v roce 1945 žilo v obci 93 obyvatel a v obci byla i základní škola s kaplí, kaple byla pro zchátralost zbořena před rokem 1973.
21. února 2025 zemřel zakladatel a dlouholetý vedoucí vesnického skanzenu v obci Zubrnice PhDr. František Ledvinka (1940 - 2025). Dr. Ledvinku jsem osobně poznal při prvním obnovení provozu muzeálního provozu na trati Velké Březno - Zubrnice v roce 1992 - 1993, kdy jsem byl společníkem společnosti ČOD, která však jak rychle vznikla, tak rychle zanikla již po roce činnosti. Tehdy jsem dobrovolně sloužil jako výpravčí v žst. Zubrnice, muzejní provoz měl tehdy výjimku, že Zubrnice musí být obsazeny výpravčím.
V polském Slezsku pokračuje v roce 2025 obnova dalších zrušených tratí (viz „Cestujeme“ listopad 2024). Pro únorovou cestu do polského Slezska jsem použil do Lichkova EC 260 Baltic, vystoupil jsem v Lichkově, protože u nádraží je opět v provozu restaurace (teplá jídla) v režii obce, restauraci tak využívají i střídající strojvedoucí. Pak jsem pokračoval do Klodzka vlakem KD.
Trať Vraňany - Lužec nad Vltavou byla zprovozněna jako krátká odbočka společnosti StEG v roce 1887. V Lužci nebyl tehdy jenom cukrovar, ale tím, že do Lužce byla přivedena železnice, vznikla v roce 1898 i firma bratří Horákových na výrobu napajedel, později slévárna a strojírna a výroba chladících zařízení pro hostince - pípy, firma byla znárodněna v roce 1948, ale výroba přežila až do roku 1992, pak byla továrna vrácena a výroba pokračuje dosud, což je výborná zpráva.
Do elektrifikace tratě Kralupy nad Vltavou - Praha-Bubeneč (od 2. 6. 1985) bylo na trati tradiční zabezpečovací zařízení - hradlovaný poloautoblok, posléze byla trať dálkově řízena z žst. Praha-Holešovice, ale výpravčí byli na trati dále obsazování v pohotovostním režimu a trať byla cvičně přepínána na místní obsluhu, nyní je trať řízena z CDP Praha bez zálohy pohotovostních výpravčích, do té doby bylo možno ještě vidět výpravčí v Bubenči, Roztokách a Libčicích.
Právě přítomno: 372 hostů a žádný gestor