Na informačních tabulích kolem tratě Pňovany - Bezdružice se píše asi v tomto smyslu: „To co je pro Pražáky Posázavský pacifik, je pro Plzeňáky trať Pňovany - Bezdružice.“ Trať do Bezdružic ležící v tehdejší německé jazykové oblasti, byla zprovozněna 3. června 1901, tehdy se Pňovany jmenovaly po blízkém poplužním dvoře (funkční dvůr je tam dosud, slouží k ustájení koní atd.) Nový Dvůr (Neuhof) a Bezdružice (Weseritz). Statek a zámek Bezdružice byl do roku 1945 majetkem knížecí rodiny Löwenstein-Wertheim. Rod žije nyní na svých statcích v Německu. Nynější hlava rodu je Ludwig 8. kníže Löwenstein-Wertheim (narozen 1951) a je předsedou německého autoklubu (klub AVD založen v roce 1899).

Historie někdejší železniční trati z České Kamenice do České Lípy je opravdu bohatá. Již dne 10. 2. 1886 byl otevřen traťový úsek z České Kamenice do Kamenického Šenova. Trať sloužila primárně pro potřeby místních skláren a provoz zde byl čistě nákladní. Od 29. 9. roku 1903 se začalo jezdit z Kamenického Šenova do České Lípy a postupně se na celé trati začal prosazovat i osobní provoz. Bohužel po dlouhých letech došlo dne 29. 9. 1979 k zastavení osobní dopravy a v úseku mezi Kamenickým Šenovem a Českou Lípou byly postupně sneseny koleje. Do roku 1992 vládl pouze sporadický provoz z České Kamenice na vlečku závodu Lustry v Kamenickém Šenově. V témže roce byla také trať uzavřena.

Od 2. dubna až do 30. října jsou opět v provozu Turistické linky Dopravy Ústeckého kraje. Linkou T 3 – „Zubrnický motoráček“, je možno se v tomto termínu svézt o sobotách, nedělích a svátcích z Ústí nad Labem-Střekova do Zubrnic (Týniště). V tyto dny se z ústeckého střekovského nádraží vydává motoráček třikrát na cestu do Zubrnic a zpět. O letních prázdninách (1. 7. - 31. 8.) navazuje navíc v Zubrnicích na motoráček linky T 3 nostalgická autobusová linka T 32, jejíž trasa kopíruje až do Úštěka víceméně bývalé koleje místní dráhy. Na této lince jezdí historický autobus Škoda RTO 706 Lux z roku 1961. Kde jsou ty doby, kdy tyto stroje patřily k luxusním autobusovým linkám v ČSSR (např. známá linka Praha – Karlovy Vary).


Vyšší Brod leží na trati Rybník (dříve Certlov/Zartlestdorf) - Lipno na Vltavou. Trať byla postavena již jako elektrifikovaná a po trati do Bechyně se stala druhou elektrifikovanou na území Království českém. Stalo se tak 17. prosince 1911. Trať leží v nadmořské výšce 675 - 710 metrů, největší stoupání/spád 33 promile, od roku 2005 je na trati změna napětí na 25 kV/50 Hz. Je to již třetí změna napětí od roku 1911. Trať měla vlastní vodní elektrárnu, ta vyhořela v roce 1946. První elektrické-motorové vozy vyrobila smíchovská firma Ringhoffer, elektrické zařízení dodala firma Siemens-Schuckert, poslední původní vůz byl vyřazen v roce 1963.

Do konce srpna vypravuje Muzeum Lužná každou středu zvláštní motorový vlak vedený historickým motorovým vozem M 262.076 (2. série této řady) z Lužné u Rakovníka po Buštěhradské dráze přes Žatec, Březno u Chomutova a po přeložce s tunelem u Droužkovic do Chomutova. Samotná jízda po této části staré dobré Buštěhradské dráze stojí za to, neboť úsek Žatec - Lužná je léta sužován krajským rozmary na omezení až zrušení osobní dopravy. Nejprve svůj úsek likvidoval Ústecký kraj, ten pak přišel k rozumu a vlaky na svém úseku podporuje.

Další tratí v polském Slezsku, kde bude v brzké době obnoven provoz vlaků je trať Gryfów (Greifenberg) – Mirsk (Friedeberg) - Świeradów Zdrój (Bad Flinsberg). Na trať vyjel naposledy osobní vlak v 11. února 1996 a již v roce 1995 skončila i doprava nákladní (dřevo z nákladiště 3 km za koncovou stanicí), léta byla trať zarostlá, posléze vytrhány i koleje. V roce 2021 byla vysoutěžena nejlevnější firma, která měla za úkol zatím vyčistit traťový svršek a ještě v letošním roce by měla začít obnova úseku Gryfów - Mirsk, posléze i Świeradów Zdrój.

Trať Świdnica – Kobierzyce - Wroclaw (Schweidnitz – Koberwitz - Breslau) postavily Královské pruské dráhy postupně v letech 1884 - 1898. Trať sloužila nejen cukrovarům a lomům či pro místní dopravu osob, ale před rokem 1914 i pro objevovaný turismus do hor nad Sobotkou (viz Cestujeme 31. 3. 2019). Pro neustále se zhoršující technický stav (rychlost 30 - 40 km/h) nejen této trati na síti PKP byla v roce 2000 zastavena osobní doprava, uprostřed trati byla posléze zastavena i nákladní doprava, takže trať byla neprůjezdná. Po roce 2013 bylo rozhodnuto trať navrátit pro osobní dopravu a zvýšit traťovou rychlost na 100 km/h. To se nakonec stalo až od 12. června 2022, od 2. července jsou u některých vlaků vedeny i cyklovozy.

15. prosince 2019, těsně před vypuknutím světové infekční nákazy covid 19, byla v pod Sovími horami v polském Slezsku (do roku 1945 pruském Slezsku, do roku 1742 habsburském Slezsku) revitalizována trať Dzierźoniów - Bielawa Zachodnia. Na trati do Bielawy byla osobní doprava zastavena již v roce 1977 a zbytky nákladní dopravy byly vyhnány v roce 2001.

Pokud jsme při posledním toulání po Čechách slibovali ticho lesních cest a pěšiny, vinoucí se nahoru a dolů podél skal, skalních roklí a strží, tak pro náš dnešní výlet platí to samé. Zájemci mohou dnešní trasu nastudovat na mapě KČT č. 15 „Máchův kraj“. V úterý 14. 6. před osmou hodinou ráno vystupujeme ve stanici Zákupy Božíkov ze soupravy RegioNova Českých drah, a. s., jedoucí z Děčína do Liberce. Oproti našim zvyklostem, musíme si dnes před „startem“ odpustit posezení nad šálkem kávy. Jednak v Zákupech není kde a navíc bychom se museli vracet cca kilometr do městečka. Proto jsme si raději hned na nádraží v Děčíně koupili do kelímku „kávu s sebou“.

Z Křimic (viz „Cestujeme“ 10. 6.) dojdeme do Plzně, ale hned na počátku Plzně doporučuji odbočit vlevo kolem Vejprnického potoka ulicí Na Jíkalce a Rybářská k monumentálnímu Kalikovskému mlýnu, který stojí u krásného železobetonového mostu, který byl postaven v roce 1906 jako tehdy nejdelší železobetonový most v celém Rakousku-Uhersku, z čehož zcela jasně vyplývá, že Království české bylo v rámci monarchie velmi vyspělé a kulturní.

Žst. Plzeň-Křimice leží v km 355,482 na trati Plzeň hl. n. - Cheb, kilometráž začíná ve Vídni - Wien FJB. Trať přes Křimice na Cheb byla zprovozněna 28. 1. 1872 (letos tedy 150 let!) Dráhou císaře Františka Josefa. Od roku 1967 byla žst. Plzeň-Křimice dálkově řízena z Plzně, ale v roce 2019 byla i tato trať svěřena DOZ Praha Balabenka, sál 3c.

Pro toho, kdo má rád ticho lesních cest, pěšiny vinoucí se loukami a lesy, podél skal, stržemi a prudkými skalními výstupy s mnohými výhledy do krajiny, pro toho je dnešní výlet přímo ideální. Dnešní výpravu zahajujeme ve čtvrtek 2. 6. tam, kde jsme posledně naše putování po Čechách skončili – v Novém Boru. Z České Lípy, kam jsme se svezli s vlaky Českých drah, a. s., nás sem přivezl motorový vlak společnosti Arriva. Venku je touto raní dobou ještě poměrně příjemně, nicméně jasná obloha slibuje opět horký den.

Právě přítomno: 379 hostů a žádný gestor