Postoloprty leží od roku 1872 na trati (Most) - Obrnice - Počerady - Žatec, od roku 1895 na trati Louny - Postoloprty. Železniční síť kolem Postoloprt byla ukončena v roce 1904 spojovacím obloukem z trati Rakovník - Louny předměstí - (Louny). Tento oblouk léta využíval legendární rychlík Bezdrev, který byl před desíti lety s konečnou platností zrušen, pamatuji na něm skvělý bufetový vůz v 80. letech, v němž se dalo pohodlně konzumovat a sledovat přitom zrající šišky zeleného zlata - chmelnic.

Kdo dojede do městečka Zborovice po trati Kroměříž - Zborovice, může se vydat polní cestou (viz mapy.cz) do souměstí Morkovice-Slížany (asi 5 km), po cestě uvidí kapli sv. Anny z roku 1848 (na snímku), která byla vystavěna na paměť zrušení roboty. V Morkovicích-Slížanech možno zvenku prohlédnout původně renezanční, barokně přestavěný a nyní zcela rekonstruovaný zámek. Jeho poslední šlechtičtí majitelé byli do roku 1945 Kinští. Pod kostelem na náměstí v Morkovicích je košíkářské muzeum.

Z Kroměříže, města UNESCO, odbočuje příměstská místní dráha do Zborovic. Trať byla otevřena v říjnu roku 1881 a do zestátnění v roce 1906 ji provozovala slavná Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB). Podnět ke stavbě tratě dal majitel jednoho z prvních moravských cukrovarů ve Zborovicích Abraham Popper. Zajímavostí je, že v letech 1916 - 1958 cukrovar zásobovala řepou úzkokolejná dráha ze Zborovic přes Troubky ke koncovému nákladišti mezi Zdislavicemi a Honěticemi, avšak již v roce 1949 byl cukrovar přebudován na strojírenský podnik Pilana, který zde sídlí dosud. Je pozoruhodné, že drážka cukrovar ještě o pár let přežila.

Kdo se zdržuje v lázeňské oblasti na Chebsku, může využít pro jízdu do Bavorska jízdenku Egronet, která platí ve vlacích, autobusech i MHD ve vyjmenované oblasti. Například z Aše dojedeme vlakem do Hofu a dále ve směru na Bamberg vystoupíme ve stanici s mechanickými návěstidly Münchberg (trať krále Ludvíka /LSNB/ byla otevřena již v roce 1848), pod nádražím si můžeme prohlédnout čtyři pravé plynové lampy (na snímku jedna z nich) před městskou správou města (Stadtwerke), poté nasedneme do motoráku na lokální trať Münchberg - Helmbrechts.

Nedaleko od českých hranic leží slovenská trať Zohor - Záhorská Ves (ŽSR 113), která byla zprovozněna v listopadu 1911. Již předtím vedla do Záhorské Vsi krátká úzkokolejka přes dřevěný most nad řekou Moravou do dolnorakouské stanice Angern, která leží na bývalé Severní dráze císaře Ferdinanda. Dřevěný most byl v roce 1945 vyhozen do povětří; po pádu „železné opony“ zde byl v 90. letech 20. století zprovozněn mezinárodní přívoz. V roce 2003 byl po „Dzurindově rošádě“ na železnici na trati Zohor - Záhorská Ves zcela zastaven provoz, posléze byl obnoven.

K Balatonu se dá lehce cestovat vlakem po celý rok. Balaton není jen „maďarské moře“, ale i termální lázně v okolí a železnice, která obepíná Balaton ze všech stran. K Balatonu doporučuji pro železniční přátele cestovat trochu netradičně. Z Čech se dá pohodlně dojet vlaky typu Metropolitan do Nových Zámků a vlakem ZSSK do Komárna, kde je možno přenocovat hned u terminálu vlak/bus v levné ubytovně s hostincem. Ráno projdeme župní město Komárno, kde bylo zcela nedávno postaveno nové „Evropské náměstí“ s pitoreskními domy ve všech evropských stylech. Náměstí je doplněno sochami středoevropských vladařů a myslitelů včetně J. A. Komenského či císařovny Marie Terezie.

Heřmanův Městec dostal první železniční spojení 18. října 1882, kdy byla uvedena do provozu trať Přelouč - Heřmanův Městec/Prachovice/Vápenný Podol (zrušeno 1977); 26. září 1899 se stal Heřmanův Městec železničním uzlem napojením sítě chrudimských lokálek od Borohrádku přes Holice, Moravany, Hrochův Týnec/Chrást u Chrudimi město (zrušeno 31. 1. 1978) - Chrást (zrušeno 2005) a Chrudim město. Heřmanův Městec založil v roce 1318 (letos 700 let!) Heřman Ctibor z Mrdicz. Tvrz Mrdice ležela asi 1,5 kilometru severně od města, nyní těžko znatelná v lese, v bývalé bažantnici dosud zvané V Mrdicích. V Heřmanově Městci je možno navštívit řadu významných památek, na dvounáměstí je to kostel svatého Bartoloměje s původně gotickou věží, původně renesanční zámek, přestavěný za hraběte Šporka v roce 1740 v barokním stylu či v některé dny přístupnou nově opravenou synagogu s muzeem.

Čtenáře rubriky Cestujeme s Obzorem zvu na další netradiční vycházku. Tentokrát navštívíme Kožlany a trať 162 Rakovník - Kralovice (Mladotice), která byla uvedena do provozu v roce 1899. Vystoupíme v dopravně D3 Čistá, kde v současné době končí většina vlaků, pouze jeden odpolední pár pokračuje do Kožlan a Kralovic u Rakovníka. O víkendu jedou do Kožlan a Kralovic dokonce tři páry vlaků. Manipulační vlak jezdí v relaci Rakovník - Mladotice v úterý a ve čtvrtek, ale když není zátěž (nakládka dřeva v Kralovicích), je samozřejmě odříkán. To mi hlásil již výpravčí v Rakovníce 6. 2.: „Do Kralovic pojede manipulák tento čtvrtek, většinou to vozí kamiony!“ Jak jinak, odpovídám smutnou ironií.

V roce 2017 byl po patnácti letech od zastavení provozu po zničení tratě povodní v roce 2002 obnoven provoz na zbylém úseku úzkokolejné tratě Dippoldiswalde - Kurort Kipsdorf, do té doby se jezdilo pouze v úseku Freital - Hainsberg - Rabenau - Dippoldiswalde, ten byl obnoven již v roce 2008. Trať na saském rozchodu 750 mm byla uvedena do provozu v roce 1882 do Schmiedebergu a v roce 1883 dosáhla konečné stanice ve vzdušných lázních Kipsdorf. Ve dvacátých letech 20. století došlo k přeložce tratě v obci Schmiedeberg na nový viadukt, procházející kolem střech domů. Viadukt byl stavěn také jako pomoc nezaměstnaným po měnové krizi v Německu po 1. světové válce.

V Centru současného umění Dox v pražských Holešovicích, v Poupětově ulici poblíž žst. Praha-Holešovice nebo žst. Praha-Bubny (stanice metra Vltavská), je v rámci expozice vystavena umělecká úzkokolejná dráha s názvem Rodina připravena k odjezdu. Sousoší vytvořil umělec Karel Nepraš (1932-2002) jako odezvu na invazi armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa.

V zimě, jako je zatím ta letošní, je možno dělat menší pěší výlety, které doporučují lékaři pro udržení dobré kondice nejen železničářům. K tomu možno využít další z mé nabídky procházek. Nejprve nastoupíme na vlak tratě Praha - Paříž - Dobříš (jak se také Modřance trampsky říkalo) a vystoupíme v cílové a také konečné stanici tratě 210, v žst. Dobříš.

Tentokrát zvu čtenáře rubriky „Cestujeme s Obzorem“ na Kolínsko, o němž se zpívá v Kmochově písničce „stojíš v pěkné rovině“, to ale je menší mystifikace, stejná, jako se pěje v starorakouské vojenské písničce „Hercegovina - lautr rovina“! Z Kolína vyjedeme místní dráhou Kolín - Ledečko (postavenou 15. 12. 1900), která má to štěstí, že je obsazena výpravčím a proto se kolorit staré dobré dráhy ještě nevytratil. O tom se můžeme přesvědčit hned v Ratboři, kde se koná pravidelné křižování vlaků pěkně postaru, kdy má vše pod palcem místní obsluhující výpravčí, jenom ten cukrovar s vlečkou za nádražím již leží léta v rozvalinách.

Právě přítomno: 262 hostů a žádný gestor