Ob­zor č. 7 - 11. 2. 1997
„Stáv­ka že­lez­ni­čá­řů by­la úspěš­ná“ je ti­tu­lek dal­ší čás­ti re­por­tá­že (po­kra­čo­vá­ní z mi­nu­lé­ho čís­la) z prů­bě­hu stáv­ky na že­lez­ni­ci, kte­rá by­la za­há­je­na 2. úno­ra 1997. Že­lezni­čá­řům se v prů­bě­hu té­to pro­test­ní ak­ce do­sta­lo mno­ha pro­je­vů so­li­da­ri­ty od na­šich i za­hra­nič­ních or­ga­ni­za­cí, ale i čet­ných vý­hrůže­k a za­stra­šo­vá­ní, završených vy­dá­ním soud­ní­ho před­běž­né­ho opa­tře­ní o po­vin­nos­ti zdr­žet se or­ga­ni­zo­vá­ní stáv­ky na že­lez­ni­ci (z čle­nů vlá­dy vy­jád­řil roz­pa­ky nad tím­to soud­ním ver­dik­tem o ne­zá­kon­nos­ti stáv­ky pou­ze mís­to­před­se­da vlá­dy Jo­sef Lux).

OSŽ přes­to vy­hlá­si­lo dne 6. února prodloužení stáv­ky nej­mé­ně o dal­ších 24 ho­din a účast­ní­kům stáv­ky při­slí­bi­lo práv­ní ochra­nu. Dne 7. 2. 1997 ozná­mil ta­jem­ník OSŽ Pe­tr Rych­tář, že ve střed­ních Če­chách se do stáv­ky za­po­ji­lo 97 % že­lez­ni­čá­řů, což byl do­sud nej­vět­ší po­čet stáv­ku­jí­cích v ČR. Zapojení do stávky bylo vysoké i v dalších regionech, pohybovalo se kolem 80 %. Nejslabší byla účast strojvedoucích, zvláště v těch depech, kde převládali členové Federace strojvůdců.

Stáv­ku pod­po­řil mi­mo­řád­ně svo­la­ný sněm Čes­komo­rav­ské ko­mo­ry od­bo­ro­vých sva­zů, kte­rý ozna­čil po­uži­tí před­běž­né­ho opa­tře­ní sou­du k po­tla­če­ní stáv­ky za ohro­že­ní ústav­ním sys­té­mem za­ru­če­né­ho prá­va na stáv­ku a úče­lo­vé zne­uží­vá­ní vý­kla­du zá­ko­nů pro­ti ob­ča­nům re­pub­li­ky.

Zvrat ve vý­vo­ji při­nes­lo až jed­ná­ní se zprostředko­va­te­lem – mís­to­před­se­dou vlá­dy Jo­se­fem Lu­xem. Po mno­haho­di­no­vém ve­čer­ním jed­ná­ní dne 8. 2. 1997 do­šlo k pod­pi­su do­ho­dy o ukon­če­ní stáv­ky, a to téhož dne ve 23.59 h.

Po­dle při­ja­té do­ho­dy měl mi­nis­tr do­pra­vy do 23. 5. 1997 zpra­co­vat a před­lo­žit vlá­dě do­prav­ní stra­te­gii, do kon­ce dub­na měl před­lo­žit ana­lý­zu do­sud pro­ve­de­ných re­struk­tu­ra­li­zač­ních kro­ků na Čes­kých dra­hách, trans­for­mač­ní kro­ky mě­ly být kon­zul­to­vá­ny s od­bo­ry a by­lo ga­ran­to­vá­no, že pro­ti účast­ní­kům stáv­ky ne­bu­dou uplat­ňo­vá­ny žád­né sank­ce.

V roz­ho­vo­ru na prv­ní stra­ně s ti­tul­kem „Chci vě­řit to­mu, že jsme vy­hrá­li roz­ho­du­jí­cí bi­tvu o drá­hu,“ ří­ká před­se­da OSZ Ja­ro­mír Du­šek mi­mo ji­né: „Mi­le mě pře­kva­pi­lo, že se li­di ne­da­li za­stra­šit, i když hro­zi­la exis­tenč­ní ne­jis­to­ta při po­hrůž­kách vy­ha­zovem, že zkrát­ka do­ká­za­li vy­tr­vat a vy­hrát.“

Ob­zor č. 8 – 17. 2. 1997
Krát­ce po po­de­psá­ní do­ho­dy o ukon­če­ní stáv­ky na že­lez­ni­ci se v tis­ku za­ča­ly ob­je­vo­vat růz­né ná­zo­ry na je­jí úspěš­nost, včet­ně zleh­čo­vá­ní do­sa­že­ných vý­sled­ků. Ob­zor o tom ho­vo­řil s mís­to­před­se­dou OSŽ Ji­řím Kra­to­chví­lem. „Já to po­va­žu­ji za úspěch, ale chá­pu, že pan mi­nis­tr Ří­man si chce za­cho­vat tvář, a tak na všech úrov­ních, po­čí­na­je sdě­lo­va­cí­mi pro­střed­ky, na­še sna­hy hod­no­tí tře­ba ja­ko vla­mo­vá­ní se do ote­vře­ných dve­ří,“ uvedl J. Kratochvíl.

„Stáv­ka by­la údaj­ně po­sled­ní kap­kou k od­vo­lá­ní Da­li­bo­ra Ze­le­né­ho“je ti­tu­lek ozna­mu­jí­cí, že Mar­tin Ří­man dne 11. 2. 1997 oznámil, že od­vo­lá­vá své­ho ná­měst­ka Da­li­bo­ra Ze­le­né­ho. Ten­to krok, jak se uvá­dí v člán­ku, „vy­vo­lal vl­nu spe­ku­la­cí o tom, ja­ké dal­ší ša­chy se mo­hou na mi­nis­ter­stvu a ve ve­de­ní Čes­kých drah v nej­bliž­ších dnech ode­hrát jen pro­to, aby by­ly za­cho­vá­ny ně­kte­ré pos­ty a aby by­la co nej­ví­ce okleště­na pří­pad­ná kri­ti­ka.“

Slo­vo stáv­ka se na strán­kách Ob­zo­ru č. 8 sklo­ňo­va­lo ješ­tě mno­ho­krát – jak v člán­cích re­dak­to­rů, tak do­pi­so­va­te­lů. Pře­vlá­dal ná­zor, že stáv­ka by­la úspěš­ná, a opa­ko­va­ně zde byl vy­jad­řo­ván ob­div k ú­čast­ní­ků stáv­ky, kte­ří bě­hem ní pro­je­vi­li svo­ji pro­fe­siona­li­tu, so­li­da­ri­tu i od­va­hu.           
Zdeňka Sládková

Právě přítomno: 311 hostů a žádný gestor