V rámci jednání V. podnikové konference OSŽ při ČD, a. s., přijali z rukou I. místopředsedy OSŽ Vladislava Vokouna ocenění za dlouholetou práci v OSŽ Jiří Arnold, bývalý předseda ZO OSŽ DKV Horní Heršpice, Josef Gazárek, dlouholetý vedoucí SKŽ Brno, Pavel Střihavka, bývalý předseda ZO OSŽ DKV Ústí nad Labem, vozové depo, a Jaroslav Vavřík, vedoucí rekreačního zařízení OSŽ Prudká u Tišnova. Další dva ocenění, na konferenci nepřítomní a omluvení Petr Hána, někdejší předseda ZO OSŽ Valašské Meziříčí a Josef Holec, někdejší předseda ZO OSŽ Jihlava, poděkování za svoji dlouholetou obětavou práci v OSŽ přijmou při jiné vhodné příležitosti.

Jak hodnotíte situaci v odborech a na dráze všeobecně při pohledu na uplynulá léta?

Jiří Arnold, bývalý předseda ZO OSŽ DKV Horní Heršpice
Jsem přesvědčen, že OSŽ vždy bylo a stále je důstojným a rovnocenným partnerem vůči zaměstnavateli. Co mě ale mrzí, je fakt, že přes všechny snahy se nepodařilo zabránit dělení původně jednotné železnice, takže v současné době jsme svědky několika zaměstnavatelů a s tím spojených nezbytných organizačních změn v OSŽ. Přál bych si, aby se podařilo zahájit proces, který by vedl ke znovusjednocení železnice do podoby například v minulosti často zmiňovaného holdingu. Určitě by to prospělo všem zaměstnancům železnice.

Josef Gazárek, dlouholetý vedoucí Sdruženého klubu železničářů ZO OSŽ Brno
Odbory na dráze prošly dlouhým vývojem až k současné podobě, kdy nejsilnějším odborovým svazem je OSŽ. Já sám jsem v odborech nepřetržitě od roku 1957 a ze své praxe pamatuji, jak jsme pořádali zájezdy lehátkovými vozy, převážně do východní Evropy. Byl o ně ze strany železničářů tehdy velký zájem. Dnes je samozřejmě situace zcela jiná, v cestovní branži vznikla velká konkurence, nicméně i dnes se snažíme nabízet levné zájezdy do ciziny i do tuzemska. Zájem je sice menší, ale existuje. Pokud se týká odborů (OSŽ), jsem přesvědčen, že svoje poslání plní na jedničku, stačí si pročíst kolektivní smlouvy s jednotlivými zaměstnavateli. Škoda jen, že nemalá část zaměstnanců jen využívá výhody, ale berou je spíš jako samozřejmost a ani členy odborů nejsou.

Pavel Střihavka, bývalý předseda ZO OSŽ DKV Ústí nad Labem, vozové depo
V březnu jsem vedení naší ZO OSŽ předal nově zvolenému nástupci, dále však zůstávám řadovým členem naší základní organizace a snažím se přispět svými zkušenostmi, které jsem získal za patnáct let ve funkci předsedy ZO OSŽ. Těší mě, že OSŽ neztrácí sílu, a že dokáže vést rovnocenná jednání na všech úrovních. Určitě za to patří dík všem, kteří se o to zasloužili. Zvláštní ocenění si pak zaslouží všichni, kteří se v odborové práci angažují bez nároku na odměnu – ti jsou, spolu se zkušenými odborářskými „bossy“ skutečnými tahouny celého OSŽ.

Jaroslav Vavřík, vedoucí rekreačního zařízení OSŽ v Prudké u Tišnova
Možná to vyzní nostalgicky, ale podle mého názoru je škoda, že odbory na železnici nejsou více jednotné. Nemyslím si, že tříštění sil do několika odborových centrál na železnici je k něčemu dobré. Vždyť všem odborářům by mělo jít především o to, aby byly zachovány jistoty zaměstnání, výše mezd, jakož i záležitosti spojené s oddychem, rekreací, sportem a kulturou. Přál bych si, aby nedocházelo k dalšímu dělení železnice a tím i odborů, nikomu a ničemu to neprospívá.

Ptal se Miroslav Čáslavský