„Především pevné zdraví a dostatek duševních a fyzických sil, které budeme všichni potřebovat k tomu, abychom se vypořádali se všemi těžkými ekonomickými a mnohdy bohužel i lidskými ztrátami, které nám pandemie koronaviru přinesla a možná ještě přinese,“ takové je přání Mgr. Martina Malého nám všem do nového roku. Rozhovor s předsedou OSŽ vyjde 4. 1. 2021 v Obzoru číslo 1.

Vloni (v čísle 1/2020) jste v odpovědi na otázku, jaký byl uplynulý rok 2019, uvedl, že relativně velmi dobrý, s tím, že se železnice aktuálně potýká s celou řadou potíží, jako jsou například nedostatečná kapacita infrastruktury a kolejových vozidel v nejzatíženějších částech sítě, provozní potíže v důsledku mnoha výluk, nedostatek provozních zaměstnanců, či komplikace způsobené nepříliš koordinovaným nástupem konkurence v osobní dopravě. Tedy ani zmínka o dopadech pandemie koronaviru. Kdo by to také před rokem řekl. Jak se tedy nyní, při vědomí všech skutečností souvisejících s epidemií, změní vaše hodnocení roku 2020 oproti roku 2019?
Určitě není žádného sporu o tom, že rok 2020 byl rokem velice mimořádným, který nás všechny dokázal překvapit. Ze zkušeností mnoha generací víme, že lidé bývají často v životě vystaveni zcela jiným zkouškám, než na které se připravovali, nebo se také říká, že generálové bývají sice většinou velmi dobře připraveni, bohužel však mnohdy spíše na minulou válku. No, a to je přesně ten příběh, který jsme si v roce 2020 nejen v železniční dopravě, ale v celé společnosti prožili. Je asi zbytečné, abych na tomto místě uváděl nějaký výčet všech negativních dopadů, které pandemie koronaviru na fungování celé naší společnosti dosud měla, neboť je všichni denně vidíme a zažíváme a jasně vnímáme, že význam našich včerejších potíží v mnoha případech dost bledne ve srovnání s tím, čemu již řadu měsíců jsme vystaveni, a co nás ještě v nejbližším období pravděpodobně čeká. Otázkou však je, jaké budou dlouhodobé dopady tohoto dění na náš další život. A zde jsou asi v zásadě možné dva scénáře dalšího vývoje. V tom lepším případě, ve který dnes asi všichni doufáme, dojde k tomu, že se lékařským odborníkům v dohledné době podaří nalézt účinné léčebné postupy a preventivní prostředky pro potlačení zákeřné nemoci COVID-19 a naše životy a fungování celé společnosti se po nějaké době jistě obtížného vypořádávání se s ohromnými ekonomickými a bohužel také lidskými ztrátami zase nakonec vrátí víceméně do původních kolejí. V druhém možném scénáři vývoje, který ovšem zatím bohužel také nelze vyloučit, se takové účinné lékařské prostředky získat nepodaří, nebo jejich účinnost nebude dostatečná, nebo třeba nemoc zakrátko zmutuje do nějaké nové, neznámé, případně třeba ještě agresívnější formy, a z lékařského hlediska budeme zase znovu stát na začátku. To je sice představa děsivá, kterou je obtížné si vůbec připustit, nicméně s ohledem na všechny aktuálně přicházející informace ji zatím asi nelze zcela vyloučit. V takovém případě bychom se však museli nemoci bránit především dlouhodobou změnou způsobu života. A i když si zde nechci hrát na prognostika, je asi zřejmé, že pokud by se tato situace neúměrně protahovala, lidé by za těchto okolností mnohem méně, než dosud cestovali hromadnou dopravou, a to jak leteckou, tak železniční. A není ani třeba se široce rozepisovat o tom, že by takové dlouhodobé snížení poptávky po službách osobní železniční dopravy nevyhnutelně mělo tvrdé dopady na ekonomiku fungování celého železničního sektoru a logicky také na zaměstnanost ve většině společností, kde naši členové pracují. Za sebe budu proto doufat, že lékařská věda a praxe v boji s pandemií v dohledné době uspějí a nám se podaří s co nejmenšími dopady na zaměstnance nějak ekonomicky a organizačně udržet železniční sektor v chodu do doby, než se zase budeme moci vrátit zpět na trajektorii růstu.

Jak s ohledem na vše výše uvedené hodnotíte PKS u Českých drah, ČD Cargo a Správy železnic na rok 2021?
Uzavřené kolektivní smlouvy vnímám vzhledem ke všem okolnostem jednoznačně pozitivně. V situaci, kdy se výkony a tržby železniční dopravy meziročně snížily v řádu desítek procent, obsahují tyto kolektivní smlouvy při zachování stávajících pravidel v oblasti pracovní doby, způsobu výpočtu mezd, odstupného, dovolené, KOP, příspěvků na penzijní připojištění, tvorby sociálních fondů a FKSP atd., závazek nominálního nárůstu mezd mezi 2 – 3 %. To je jednoznačně pozitivní signál garance stability výše mezd pro zaměstnance na železnici, neboť podle aktuální předpovědi ČNB by se inflace v roce 2021 měla pohybovat právě v tomto rozmezí. Vezme-li navíc v úvahu připravované snížení daňové zátěže zaměstnanců v důsledku zrušení tzv. „Superhrubé mzdy“ a zvýšení daňově odečitatelných položek, lze již dnes téměř s jistotou předvídat v roce 2021 reálný (tj. i po odpočtu vlivu růstu cen v důsledku očekávané inflace) nárůst mezd železničářů. A to je v konturách současné velmi obtížné situace železničních podniků pro železničáře jednoznačně velmi dobrá zpráva.

„Hitem“ loňského přelomu roku, jestli to tak mohu nazvat, byla bezesporu situace kolem režijek ve vlacích Jihomoravského kraje, která dodnes není vyřešena, přesto jste na posledních jednáních byl poměrně optimisticky naladěn. Jaký je tedy aktuální stav?
Pro odpověď je nejprve třeba stručně zrekapitulovat stávající stav. Ze znění Tarifu „Zaměstnaneckých jízdních výhod“ (dále jen Tarif ZJV), který MDČR vydává na základě zmocnění v § 33 zák. 77/2002 Sb., plyne, že režijní jízdenka sama o sobě na vlaky objednávané JMK neplatí (obdobně jako v komerčních vlacích ČD, nebo na lanovce ČD). Současně však Tarif ZJV dává Českým drahám oprávnění na vlastní obchodní riziko stanovit příplatek, na základě kterého mohou držitelé režijek tyto vlaky také užívat. Ale zatímco u komerčních vlaků a lanovky ČD tohoto oprávnění využily a stanovily si dle vlastního uvážení výši příplatku na komerční vlaky a lanovku, v případě vlaků objednávaných JMK se České dráhy ve smlouvě o zajišťování železniční osobní dopravy v závazku veřejné služby, uzavřené s JMK v roce 2019, tohoto oprávnění daného Tarifem ZJV – stanovit si tento příplatek ve výši podle vlastního rozhodnutí – smluvně vzdaly. O důvodech tohoto kroku ze strany ČD dnes sice můžeme různě spekulovat, nicméně na výsledku to nic nezmění. Teprve následně, pod tlakem odborových organizací včetně hrozby stávkou, došlo v lednu 2020 ke sjednání písemné dohody mezi ČD a JMK, která stanovuje výši tohoto příplatku na 7,5 % z ceny IN100, minimálně však 1500 Kč, jednotně pro všechny kategorie režistů s tím, že ČD musí peníze získané prodejem těchto příplatků odvést JMK. Za této právní situace už ale lze jinou výši příplatku stanovit pouze novou dohodou mezi ČD a JMK. A potíž je v tom, že dnes již bývalé vedení JMK zarytě setrvávalo na stanovisku, že pouze tento stávající písemně dohodnutý způsob stanovení příplatku je jediný správný a pro kraj přijatelný a to přesto, že ČD opakovaně předkládaly JMK k diskusi návrhy jiných způsobů stanovení výše příplatku pro držitele režijek a způsobu výpočtu odvodů kraji, který by podle kalkulací ČD byl pro kraj ekonomicky stejně výhodný jako stávající stav, přičemž cena příplatku pro držitele režijek by mohla být výrazně nižší. A právě v tomto směru při podzimní sérii jednání mezi ČD, JMK, OSŽ a SŽ došlo k určitému názorovému posunu ve vedení odboru dopravy JMK v tom směru, že by JMK mohl takový nový model spolupráce, pozůstávající z výrazného snížení ceny příplatku, ovšem při garanci zachování stávající celkové výše tržeb za příplatky pro JMK, akceptovat. Navíc došlo také k určitému posunu v postoji vedení SŽ, které v posledním kvartálu roku 2020 přece jen předběžně vyjádřilo určitou ochotu podílet se nějakou formou na nákladech takového řešení s ohledem na to, že by to mělo pozitivní dopad také na tisíce držitelů režijek ze SŽ. Jakékoliv rozhodnutí o změně stávající smlouvy s ČD ze strany JMK v této věci však může učinit pouze nové vedení kraje, přičemž termín jednání mj. k této tematice mezi ČD a JMK je po schůzce nového předsedy představenstva ČD pana Ivana Bednárika s novými nejvyššími představiteli JMK, kteří vzešli z podzimních krajských voleb, předběžně domluven až na 20. ledna 2021.

V listopadu minulého roku vyvolala ve veřejnosti velice bouřlivou diskusi vyjádření předsedy ASO Bohumíra Dufka k problematice pomoci podnikatelům v oblasti pohostinství a služeb, kteří utrpěli vážné ekonomické škody v důsledku dočasných vládních zákazů či omezení jejich činnosti v rámci opatření proti šíření epidemie koronaviru. Na základě velice negativních reakcí od mnoha členů OSŽ se reakcí na tyto výroky ve svých usneseních následně věnovaly i některé z nejvyšších orgánů OSŽ, konkrétně PV OSŽ při ČD, a. s., a Ústředí OSŽ, a to v tom smyslu, že se od těchto výroků jednoznačně distancovaly. Jaký je váš pohled na tuto problematiku?
Ano, v téhle problematice se s panem předsedou Dufkem názorově jednoznačně rozcházíme, neboť ve svých vyjádřeních podle mého názoru velmi nevhodně spojuje dvě zcela odlišné záležitosti, a to problematiku potřebnosti či oprávněnosti vládní pomoci pro zákazy a omezeními postižené podnikatele s problematikou budoucího vývoje tohoto odvětví hospodářství. Pokud se týká vládní podpory podnikům v sektoru restaurací, ubytování a cestovního ruchu, jsem jednoznačně přesvědčen, že vláda velmi správně vychází z jednoduché logiky, že pokud v zájmu ochrany veřejnosti před šířením nebezpečné epidemie dočasně zakazuje nebo omezuje některé druhy podnikání, je potom zcela na místě z veřejných prostředků pomáhat podnikatelům a zaměstnancům v odvětvích, které se v důsledku těchto zákazů či omezení dostávají do vážných ekonomických potíží. Jedině takto se totiž negativní ekonomické dopady těchto zákazů a omezení spravedlivě roznesou na celou veřejnost, pro jejichž ochranu jsou tato omezení či zákazy vládou vydávány. Nebylo by přece spravedlivé, aby lidé pracující a podnikající v zákazy a omezeními nejvíce zasažených odvětvích nesli mnohdy velice tvrdé ekonomické dopady těchto omezení na svých bedrech sami, bez alespoň částečné pomoci z veřejných prostředků. A vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o restaurace či ubytovací zařízení, nebo třeba o kulturní zařízení, železniční, silniční či letecké dopravce, cestovní kanceláře, prádelny, a podobně. Podstatné je pouze to, že dočasné vládní zákazy či omezení jejich činnosti působí těmto podnikům vážné ekonomické škody.
Zcela jiná otázka potom je, zda se po úspěšném potlačení epidemie, ve které dnes asi všichni doufáme, některé činnosti, například v odvětví pohostinství či cestovního ruchu, vůbec vrátí po nějaké době zpět do svého původního rozsahu či nikoliv. Na to však v současné době ještě s jistotou nikdo nemůže odpovědět. Hovořit proto o nějakých hromadných rekvalifikacích mi zatím přijde dost předčasné, a to i z toho důvodu, že v současné době ještě vůbec není jasné, která odvětví hospodářství po případném skončení epidemie znovu porostou a budou v nich tedy vznikat nové pracovní a podnikatelské příležitosti a která odvětví naopak půjdou dlouhodobě do recese.
Na jednání předsednictva ASO jsme si proto následně vyjasnili, že pan předseda Dufek ve svých vyjádřeních prezentoval pouze své vlastní názory předsedy OSPZV–ASO s částečnou podporou představitelů některých dalších odborových svazů, nikoliv oficiální stanovisko Předsednictva ASO, které před jeho listopadovými mediálními vyjádřeními k této problematice žádné usnesení k tomuto tématu na svých jednáních nepřijalo.

Jsme na začátku nového roku, co byste našim čtenářům a členům OSŽ popřál?
Do nového roku bych chtěl všem popřát především pevné zdraví a dostatek duševních a fyzických sil, které budeme všichni potřebovat k tomu, abychom se vypořádali se všemi těžkými ekonomickými a mnohdy bohužel i lidskými ztrátami, které nám pandemie koronaviru přinesla a možná ještě přinese, a jinak samozřejmě také co nejvíce běžných drobných lidských radostí každodenního života, které dávají našemu životu barvu a smysl a také jsou hlavním zdrojem naší duševní síly nezbytné pro zvládání i těch méně příjemných životních situací.

Michael Mareš

 

Právě přítomno: 322 hostů a žádný gestor