OBZOR ke stažení

Na posledním Představenstvu OSŽ (6. 1. 2022) se mluvilo o jednání předsednictva ASO na téma programové prohlášení nové vlády a o návrzích či požadavcích ASO k tomuto dokumentu. Když už je obsah programového prohlášení znám, jak jej hodnotíte z pohledu vašich představ? Jak moc vláda vaše připomínky vyslyšela, zejména v oblasti dopravy? zeptali jsme se předsedy OSŽ Mgr. Martina Malého

Aniž bych tím chtěl jakkoliv snižovat význam ostatních problematik, pro stručnost se zde omezím pouze na hodnocení vládního programového prohlášení z pohledu představitele železničních odborů, jelikož na železnici má zatím OSŽ většinu členů. Domnívám se, že s většinou bodů programového prohlášení v oblasti dopravy lze souhlasit a navíc se většinou jedná v podstatě o pokračování dosavadní politiky ministerstva dopravy, byť třeba s určitými korekcemi. Vesměs se zde hovoří o pokračování investic do dalšího rozvoje železniční infrastruktury včetně modernizace seřaďovacích nádraží a nádražních budov, lepší spolupráci MD a krajů při řešení otázek regionální dopravy, budování parkovišť u nádraží, lepší koordinaci při přípravě výluk, dalším rozšiřování použitelnosti jednotné jízdenky OneTicket a nově i o finanční podpoře modernizace parku železničních kolejových vozidel. To vše samozřejmě vnímám jednoznačně velice pozitivně. Dobře si totiž stále ještě pamatuji časy, kdy byly investice do železnice velmi nízké a kdy někteří publicisté dokonce hovořili o železnici jako o omylu 19. století, který by bylo nejlepší poslat komplet do šrotu.

Co mne však mezi vyjmenovanými prioritami nastupující vlády trochu chybí, je alespoň zmínka o potřebě rozvoje národních dopravců. V programovém prohlášení se totiž mimo jiné také hovoří o dalším otevírání železničního trhu v co nejširším rozsahu a zadávání veřejných služeb v dopravě především na základě nabídkových řízení. Je mi jasné, že samotné ministerstvo dopravy musí při zadávání veřejných zakázek postupovat vůči všem dopravcům nediskriminačním způsobem. Na druhé straně však stát (potažmo vládní koalice) prostřednictvím zastoupení v příslušných orgánech bude vykonávat také práva dosud 100% akcionáře největšího železničního dopravce v osobní i nákladní železniční dopravě, tedy ČD a dceřiné ČD Cargo. Očekával bych proto logicky, že bude jako o jedné ze svých priorit hovořit také o řízení a rozvoji těchto státních železničních společností takovým způsobem, aby měly v připravovaných nabídkových řízeních dobrou šanci uspět. Nic takového však vládní programové prohlášení bohužel neuvádí. Toto je ale charakteristické pro většinu vlád v posledních desetiletích, že jejich politika působí dojmem, jako by jim snad ani nevadilo, že českého státního dopravce ČD leckde v závazku veřejné služby nově střídá třeba dceřiná společnost zahraniční státní společnosti. Jinak řečeno, že na tuto věc nahlíží téměř výhradně pouze z pohledu ekonomiky objednatele veřejné služby a jen velmi málo také z pohledu vlastníka významné české státní firmy, která postupně ztrácí svůj podíl na trhu výrazně sanovaném veřejnými prostředky.

Jinou mojí výhradou k vládnímu programovému prohlášení je potom malý důraz, který tento dokument přikládá sociálnímu dialogu. Snad pouze v kapitole „Rodinná politika a zaměstnanost"  je zmínka o "zachování důležité role tripartity v jednáních o pracovněprávních a sociálních otázkách“. To na mne působí dojmem, že nová vláda možná dostatečně necítí potřebu co nejširší konzultace připravovaných kroků se sociálními partnery, tedy nejen se zástupci odborů, ale také se zástupci zaměstnavatelů. Přitom právě konzultace připravovaných kroků vlády na půdě tripartity může být pro vládní politiky a úředníky významnou zpětnou vazbou od zkušených představitelů praktického ekonomického života, jejichž připomínky a podněty z aktuální praxe mohou přece vládě pomoci vyvarovat se možného rizika realizace, byť třeba i v nejlepší víře konaných, ale ne vždy do všech praktických důsledků domyšlených nebo třeba neúmyslně škodlivých kroků.

Závěrem bych však chtěl zdůraznit, že jsem si samozřejmě vědom toho, že ze samotného textu vládního programového prohlášení, které obsahuje výčet velmi mnoha priorit, lze jen velmi těžko rozpoznat ty skutečně stěžejní, na které se bude vláda nejvíce soustředit, neboť toto se bude postupně ozřejmovat až při jejím praktickém fungování a také možná měnit v reakci na různé dnes jen obtížně předvídatelné skutečnosti zásadního významu, jako jsou např. vývoj ekonomiky ve vazbě na zatím pokračující pandemii COVID-19, nebo na různé obchodní a politické konflikty v současném světě.

Mgr. Martin Malý,
předseda OSŽ
 

Právě přítomno: 249 hostů a žádný gestor