OBZOR ke stažení

Vladislav Vokoun vloni na podzim překvapil prohlášením, že sjezdem končí ve „vrcholné politice“. Níže pak popisuje, jak k tomuto přesvědčení dospěl. „Celou svou existencí jsem člověk, který bytostně nesnáší doživotní funkce. Vždy jsem se jenom bál, že nepoznám, kdy mám odejít,“ říká Vladislav Vokoun v rozhovoru, který vyšel v pondělí 10. 1. 2022 v Obzoru č. 1/2022.

Dovolte mi na úvod našeho rozhovoru ocitovat dva názory z diskusního fóra. První: Že firma jako ČD nezvýší plat aspoň o to, o co stoupne inflace, tak to je ostuda, vůbec bych se tím nechlubil… a druhý: Já jsem v rámci možností jako zaměstnanec spokojen. Chápu, že doba je fakt špatná. Mohlo to dopadnout podstatně hůře… Jaké reakce na PKS 2022 jste zaznamenal vy?
Úvodem je potřeba sdělit, že České dráhy jsou velký podnik mající v současné době kolem 14 000 zaměstnanců pracujících v mnoha desítkách povolání a různé věkové struktuře. Je velmi těžké sladit do textu kolektivní smlouvy desítky, často velmi protichůdných zájmů. To se logicky promítá do hodnocení kvality uzavřené kolektivní smlouvy. Z dosavadní odezvy členské základny mohu konstatovat značnou úlevu, že došlo k uzavření kolektivní smlouvy v „de facto“ loňské podobě, a tedy k zachování všech benefitů. Většina by si samozřejmě přála, tak jako všichni kolektivní vyjednavači za OSŽ, vyšší nárůst mezd, nicméně vnímají reálné možnosti podniku.
Chápu, že u části zaměstnanců se dohodnutý nárůst tarifních mezd nesetkává s plným pochopením. Jak jsem již konstatoval, těžko šlo dosáhnout více. Pro úplnost dodávám, že kolektivní smlouvu na rok 2022 podepisovalo 12 subjektů, bez komentáře...

Jste matadorem kolektivního vyjednávání: Kolektivní vyjednávání a Vladislav Vokoun patří už mnoho let neodmyslitelně k sobě, kolikátého kolektivního vyjednávání jste se jako vedoucí vyjednávač vloni zúčastnil? A jaké to poslední kolektivní vyjednávání ve srovnání s těmi předchozími bylo?
Nemyslím si, že je důležité kolik, jako spíše jaký byl výsledek. Pro ty, kdo mají rádi statistiky, je to moje sedmnáctá kolektivní smlouva ČD ve funkci vedoucího týmu kolektivních vyjednavačů. Jakékoliv srovnání je těžké, v každém věku je to jiné. Když je vám dvacet let, vidíte problémy v úplně jiném světle, než když je vám padesát. To platí i obecně pro vývoj občanské společnosti za uplynulé období. V tomto kontextu si myslím, že nově podepsaná kolektivní smlouva plně obstojí.

Na podnikové konferenci jste oznámil, že sjezdem končíte ve „vrcholné politice“, že už nadále nebudete ani ve vedení svazu, ani ve vedení PV. Kdy ve vás toto rozhodnutí uzrálo?
Celou svou existencí jsem člověk, který bytostně nesnáší doživotní funkce. Vždy jsem se jenom bál, že nepoznám, kdy mám odejít. Důvod mého odchodu je v zásadě jednoduchý. Stárnu, jsem „utavený“, je potřeba čerstvá krev. Ohromnou mojí výhodou je, že úplně neodcházím, protože zůstávám jako člen Dozorčí rady ČD a tím mohu ještě nějakou dobu pomáhat svému nástupci a podniku.

Máme začátek roku, s jakým předsevzetím jste do něj vstoupil a co byste popřál členům a našim čtenářům?
Těžká otázka. Loňský rok šlo zjednodušeně považovat přinejmenším za velmi zvláštní. Mnoho občanů by na něj nejraději zapomnělo, určitě se však najde mnoho těch, pro které byl dobrý. Takže přeji všem, kteří měli loňský rok složitý, aby ten příští rok znamenal obrat k lepšímu. Těm, který byl loňský rok příznivě nakloněn, přeji stejné úspěchy, jako letos. Všem nám přeji pevné zdraví a schopnost určitého nadhledu. Zároveň přeji všem, aby se nikým a ničím nenechali manipulovat. Nejdůležitější v životě je přece, jak se cítím já. Když dobře, můžu to přenášet i na ostatní.

Michael Mareš

Právě přítomno: 341 hostů a žádný gestor