„K hudbě mě přivedla sázka“

Strojvedoucí ČD Cargo v Nymburce, vedoucí skupiny KAPELA Českého zemského svazu FISAIC, jako akordeonista hudebně divadelní formace Řehečské kvarteto vystupoval nejen v Čechách, ale také v Německu či v Izraeli. Pravidelně ho můžete slyšet na literárních a pohádkových akcích v Jičíně, na masopustech či dalších vystoupeních v širokém okolí.

 

S hudbou jsi nezačal jako většina muzikantů v dětství, ale již v poměrně zralém věku. Jak se to stalo?

Ano, pokud se 45 let nechá nazvat „zralým věkem“, tak jsem opravdu začal pozdě. A příčinou byla sázka v rodině. Já tu sázku musel vyhrát, protože jsem se vsadil s budoucím tchánem a tak prostě musel.

Pamatuješ si svoji první písničku? A jaké je to začínat od nuly s tak složitým nástrojem jakým je akordeon?

Moje první písnička vhodná poslechu byla „Na silnici do Prášil“ a tou vlastně stále začínáme naše produkce Řehečského kvarteta a nyní i kapely JEDETO. Akordeon je v principu malý orchestr a to mne na tom baví. Navíc jsem si vybral na učení hned knoflíkový, chromatický akordeon, který vypadá opravdu obrovsky složitě. Na každé z obou jeho stran desítky knoflíků a složitý prstoklad. Ovšem, protože jej vynalezl v devatenáctém století německý hodinář a matematik, tak se v tom zdánlivě složitém prstokladu skrývá logika a po zvládnutí základů se před hráčem objeví možnost hrát ve všech možných tóninách prakticky jedním prstokladem. Prostě muzikantská nádhera. Škoda, že pozdější móda klávesových nástrojů upozadila tyto akordeony. Nicméně, vrací se opět na pódia. Vrací….

 

O dětech cvičících na nástroj koluje spousta anekdot. Jak to bylo u vás, rodina měla pochopení nebo jsi musel trénovat tajně, aby to ostatní přežili?

Rodina má pochopení, manželka dokonce v Řehečském kvartetu aktivně účinkuje. Nicméně, abych mohl opravdu cvičit i při rodinném sledování televize, tak jsem si pořídil akordeon Roland, elektronický. Potom jenom nasadím sluchátka a hraji, aniž bych někoho rušil. Báječná věcička, i když poněkud drahá.

 

Jak ses dozvěděl o FISAICu?

V časopise OBZOR proběhla výzva Františka Tylšara, aby se přihlásili železničáři píšící literaturu a společně že vydáme knihu. Protože občas mám „literární sklony“ a knižně mi ještě žádná povídka ani verše nevyšly, tak jsem se přihlásil. A posílám již devět let svoje dílka do projektu „Literáti na trati“. A díky této akci jsem poznal báječného kamaráda Františka a partu lidiček okolo Literátů, posléze i okolo FISAIC.

 

Co nám prozradíš o skupině JEDETO?

Hudební skupina Kapela Českého zemského svazu FISAIC s názvem „JEDETO“ byla založena v roce 2020, ale díky nepříznivé epidemiologické situaci jsme se poprvé sešli až v červenci roku 2021. V té době někteří její zákládající členové spolupracovali již několik roků v rámci hudebně-divadelní formace Řehečské kvarteto nebo společně příležitostně vystupovali. Byl jsem zvolen vedoucím skupiny a „kapelníkem“. Mojí pravou rukou a zástupcem je František Tylšar. V současnosti máme pět členů. Já hraji na knoflíkový akordeon, druhým akordeonistou (klávesovým) je František Tylšar. Dále s námi hrají Karel Bartoň – flétnista a klarinetista, Rudolf Louda – všestranný muzikant, hrající na dechové i strunné nástroje, ve skupině převážně klarinetista a Martin Měkuta. Jeho doménou jsou kytara a banjo.

 

A co zpěv? Ve tvém výčtu nepadlo žádné jméno zpěváka či zpěvačky…

Máš pravdu, doposud jsme neobjevili žádného železničáře, který by byl ochoten s námi zpívat a hodil se k našemu stylu hudby. Proto zpíváme sami. Já, Martin a Fanda. U Karla a Rudy to není možné, protože hrají na dechové nástroje. Pokud by se ale mezi čtenáři objevil někdo, kdo by to rád zkusil, ať se mi ozve (Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.).

 

Jaký je váš repertoár?

Nejsme pódiová kapela. Technické vychytávky, ozvučující aparatury apod. nepotřebujeme. Nejlépe se cítíme na náměstích, jarmarcích, ale také v železničních prostorách, vlacích… Tam všude jsme doma. Rádi vidíme úsměvy svých posluchačů zblízka… Hrajeme převážně jarmareční a lidové písně, písničky Karla Hašlera, hudbu ve stylu Šlapeto, ale také se nebráníme ani jiným stylům. Je toho prostě víc.

 

Takže, kde všude vás můžeme slyšet?

S kapelou JEDETO a jejich písničkami se můžete každoročně setkat na Národním dni železnice. Další příležitosti slyšet naše písně máte na akcích Mezinárodní federace pro kulturu a volný čas železničářů FISAIC nebo železničních firem. Pokud je to technicky a časově možné, neodmítáme žádné vystoupení k propagaci železnice. V průběhu roku také vystupují jednotliví členové samostatně ve svých domovských kapelách nebo sólově.

 

Co plánujete do budoucna?

Rádi bychom si společně zahráli na některé nostalgické akci. Například Šumavské léto s párou, kde letos hrál sólově jen náš akordeonista. Máme velký potenciál, který nabízíme všem našim železničním firmám, které podporují činnost FISAICu. Lákalo by nás opět vyrazit někam do zahraničí. Také bychom uvítali rozšíření o houslistu, perkusistu či zpívajícího člena.

 

Jste z různých částí republiky, jak se sehráváte?

Je to tak. K nácviku skladeb mnoho příležitostí nemáme. Setkáváme se dvakrát ročně na seminářích FISAICu. Ale v různých sestavách o dvou či třech lidech spolu hráváme i během roku. Martin a Fanda na jihu Čech, Já s Fandou v rámci Řehečského kvarteta. Na některých akcích nás doplňují i Karel s Rudou. Nejvíce ale spoléháme na naši schopnost improvizace a společného smyslu pro hudbu, kterou hrajeme.

 

Co bys vzkázal případným zájemcům o práci ve skupině?

Pokud jste členové jakýchkoli železničních odborů a chtěli byste to s námi zkusit, ozvěte se. Kontakt je uveden v textu výše. Je jedno, zda jste aktivní železničář či důchodce. Co se týká hudební úrovně, není důležité, jak moc toho umíte. Nejsme absolventi konzervatoří, jsme parta, kterou to baví. Pokud baví muzika i vás a jste ochotni obětovat kousek času, jste naši lidé!

=FJB=

Právě přítomno: 196 hostů a žádný gestor