Kdo se chce ponořit do historie železničních úzkokolejek a současně obdivovat až neuvěřitelnou snahu a vůli po zachování této historie, ten by měl určitě navštívit Kolínskou řepařskou drážku. Železnice o původním rozchodu 700 mm vedla od bývalého kolínského cukrovaru do obce Jestřabí Lhota což je bratru téměř jedenáct kilometrů. Počátky této tratě vedou až do roku 1870, kdy rytíř František Horský z Horskýfeldu nechal postavit v Kolíně u pravého břehu Labe cukrovar – dnes je na jeho místě kolínská elektrárna. Po smrti rytíře Horského nechal jeho vnuk Adolf Richter postavit úzkokolejnou drážku, která procházela řepnými poli, z nichž se vždy na podzim svážela úroda řepy. Řepa byla nakládána přímo na polích, dělníci tehdy dostávali jeden haléř za naložení jednoho metráku řepy.

V roce 1922 kolínský cukrovar nevydržel nápor konkurence a byl i s drážkou odkoupen Čáslavskou agencií. Po druhé světové válce, v letech 1947 – 1956 prošla řepařská drážka obnovou, leč již po dalších deseti letech byla drážka zrušena a cukrová řepa se začala přepravovat nákladními automobily. Koleje byly odstraněny a náspy rozorány. Zdálo se, že je konec…
Až po více než třiceti letech, v roce 2000 byl v Kolíně založen „Klub pro obnovu Kolínské řepařské dráhy“, u jehož zrodu stál Tomáš Vanča. „Naším cílem byla obnova zaniklé dráhy a vybudování muzea, které by připomínalo historii nejen kolínské drážky, ale i zemědělství v této oblasti,“ říká Tomáš Vanča, který je hlavním motorem veškeré práce, která byla od té doby na místě původní drážky odvedena. V následujících pěti letech zde za přispění několika desítek dobrovolníků byla vybudována dráha pro přepravu osob na změněném rozchodu 600 mm. „Bez podpory partnerů, mezi něž patří město Kolín, Středočeský kraj, Evropská unie a TPCA a dalších by to samozřejmě nešlo,“ dodává Tomáš Vanča.
Celkový dojem z obnovy trati dnes nutně vyvolá v každém návštěvníkovi obdiv a úctu k vykonané práci. Trať začíná v Sendražicích, kam zajíždí autobusová kolínská městská doprava a kde je vybudováno „hlavní nádraží“ kolínské řepařské drážky. Ve výpravní budově jsou vystaveny dobové dokumenty a také je zde jakési malé železniční muzeum s historickými železničními předměty – telefony, telegrafem, koncovkami, železničními lampami a dalšími malými, ale významnými exponáty. V provozu jsou i dřevěné závory typu Trojlístek. Vzorně opravenou budovu nádraží doplňuje nedávno postavená hrázděná budova lokomotivního a vozového depa, v němž jsou parní i dieselové lokomotivy a vagonky na přepravu cestujících. Vše skrývá obrovské množství práce a iniciativy všech, kteří se na obnově řepařské drážky podíleli a stále podílejí.
23. června 2007 byl slavnostně zahájen provoz dráhy, která ze Sendražic vede do stanice Výrovna, Mlejnek a Býchory. Poslední dvě uvedené stanice byly uvedeny do provozu v roce 2011, resp. 2015. V Býchorech (4,2 km od Sendražic), v současné době drážka končí, není však vyloučeno, že v dalších letech bude zprovozněna další část historické trati. Jízda vláčkem, který se pohybuje rychlostí kolem 20 km/h je úžasným zážitkem – lze pozorovat bývalá řepná pole v okolí tratě (dnes pohříchu změněná na pole řepky, která původně úrodnou zemědělskou půdu trestuhodně vyčerpává), remízky a okolní obce v pozadí, cestou musí strojvedoucí občas zahánět i stádo pasoucích se koz.
Jak v konečné stanici Býchory, tak i ve výchozí stanici Sendražice jsou postaveny nejrůznější atrakce pro děti, takže výlet po této drážce je skvělým tipem pro rodiny s dětmi. Na své si zde však přijdou i milovníci železniční a zemědělské historie. Kolínská řepařská drážka je otevřena vždy o víkendech a svátcích od 20. dubna do prvního víkendu v říjnu.
Miroslav Čáslavský

Foto: Michael Mareš

Právě přítomno: 388 hostů a žádný gestor