V současné době se objevují a množí dotazy na to, zda se onemocnění COVID-19 posuzuje jako pracovní úraz. Podle mého názoru se však o pracovní úraz jednat nebude. Při posuzování, zda se jedná o pracovní úraz, vycházíme z definice pracovního úrazu, která je uvedena v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů: „Podle ustanovení § 271k je pracovním úrazem poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“

Onemocnění tuto definici nesplňuje, a proto jej nelze považovat za pracovní úraz. V současné době se nejedná ani o nemoc z povolání, neboť by tato nemoc musela být uvedena v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Objevují se však odborné názory, že by toto onemocnění mělo být zařazeno do seznamu nemocí z povolání. Na druhou stranu je však nutno připomenout, že některé podobné epidemie jsme již tady měli (SARS, MERS apod.), a tyto také nebyly za nemoci vzniklé v souvislosti s výkonem práce považovány. Je však třeba říci, že jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc, která vznikla před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to až tři roky před jejím zařazením.

Světová zdravotnická organizace i některé odborné společnosti, například Společnost pracovního lékařství ČLS JEP, vydávají odborná stanoviska, která však nejsou právně závazná, a usilují o to, aby se onemocnění COVID-19 považovalo za nemoc z povolání při splnění určitých podmínek. Domnívám se, že pokud nedojde k výslovnému zařazení tohoto onemocnění mezi nemoci z povolání, můžeme očekávat řadu soudních projednávání ohledně odškodnění. Nezbývá než počkat, jak se situace v této oblasti vyvine a zda bude tato nemoc zařazena do seznamu nemocí z povolání, nebo se bude posuzovat podle současného seznamu jako nemoc z povolání přenosná (kapitola V, položka 1, případně položka 3 seznamu). Objevil se i názor, že by se výše uvedené onemocnění snad mohlo posuzovat jako onemocnění, vzniklé v souvislosti s výkonem práce ve smyslu ustanovení § 265 zákoníku práce, podle kterého je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Zde však důkazní břemeno spočívá na postiženém a jde o to, že by sám postižený například musel jednoznačně prokázat, kdo a kdy jej nakazil a také to, že onemocnění vzniklo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. To je však velmi problematické i například k délce inkubační doby této nemoci.

JUDr. Petr Kožmín, LL.M., vedoucí oddělení BOZP OSŽ-Ú
 

Právě přítomno: 328 hostů a žádný gestor