K tomu, abychom absolvovali další etapu putování naší krajinou, vracíme se ve čtvrtek 26. 5. do České Kamenice, kam nás krátce po deváté hodině přiváží motorová RegioNova. Před startem si dopřejeme posilnění v některé z místních cukráren. Chutná káva, ke které neodmítneme něco sladkého na zub, nás po cestě vlakem docela probere. A onen „doping“ je vcelku na místě, neboť hned první metry dnešního výletu vedou do kopce. Před námi je výstup na Zámecký vrch, který se vypíná nad Českou Kamenicí.

Všetaty leží na důležitém železničním uzlu. Nejprve byla do Všetat přivedena Turnovsko-kralupská dráha (TKPE) a to 16. října 1865. O devět let později, 1. ledna 1874, následovala Rakouská Severozápadní dráha (ÖNWB) s tratí Vídeň – Jihlava – Kolín - Lysá nad Labem - Děčín východ. Celou trať z Vídně do Děčína zvládla postavit ÖNWB za pouhých pět let. O tom si nyní můžeme nechat jenom zdát.

Dnešní turistický výšlap zahajujeme v malebném městečku Krásná Lípa, sídle Národního parku České Švýcarsko. Cesta nás povede přes kopce, lesy a loukami do neméně hezkého města – České Kamenice. Jelikož navzdory tomu, že je teprve květen, venkovní teplota každým dnem roste, vydáváme se na cestu opět brzy po ránu. V 6.35 hodin s námi již motorový „Žralok“ odjíždí ze stanice Děčín hlavní nádraží, aby nás odvezl do Krásné Lípy. Připomínám, že vlaky do Rumburku přes Českou Kamenici mají rovněž přípoj od rychlíků z Prahy.

Z klášterní středověké vsi Pivoň se vydáme po zelené značce přes vysídlené a zaniklé vesnice Skláře (Glaserau), Valtířov (Waltersgrün) do Postřekova. Na Domažlicku po vysídlení německého obyvatelstva a vytvoření hraničního pásma zaniklo po roce 1948 na padesát vesnic a samot. Zbytky vesnice Skláře (bývalá středověká sklárna pivoňského kláštera) byly zlikvidovány až v 70. letech po rozšíření pohraničního pásma, vesnice Valtířov zanikla brzy po roce 1945, stodoly ještě sloužily jako sklad sena v 50. letech. Z obce nyní zbyl pouze návesní rybníček.

Trať Staňkov - Horšovský Týn - Poběžovice byla zprovozněna 6. 8. 1900 nejen na popud majitele statku Horšovský Týn (Karel 4. kníže Trautmannsdorf 1845 Ober-Waltersdorf, +1921 Horšovský Týn) či majitele statku Poběžovice a Pivoň Heinricha hraběte Coudenhoveho-Kalergi (1859 Vídeň, +1906 Poběžovice) rakousko-uherského diplomata, který se v Tokiu oženil s Japonkou Mitsu Ayoama (1874 Tokio +1941 Vídeň).

V pátek 29. 4. se vracíme do Šluknova, kde jsme minule opustili „Stezku středozemím“. V plánu dnes máme absolvovat její druhou etapu, ze Šluknova do Krásné Lípy. Výhodou této trasy je opět skutečnost, že na start i z cíle se dostaneme pohodlně vlaky Českých drah a. s. K ranní přepravě do Šluknova volíme opět „Dráhu národního parku“ peáží přes území SRN s odjezdem z Děčína v 6.41 hodin.

Lázně Běloves leží v části města Náchod a byly založeny v roce 1818, později je podporoval knížecí rod Schaumburg-Lippe. Podle manželky Jiřího Viléma knížete Schaumburg Lippe Idy Waldeck-Pyrmont (1796-1869) byla pojmenována výborná minerální voda Ida, která se stáčela a prodávala až do vytunelování lázní do konce 90. let 20. století. Původní lázeňská budova v Bělovsi je ve stavu ruiny, ale část na lázní na protějším břehu říčky Metuje (u Kauflandu) byla obnovena v rámci přeshraniční spolupráce s podporou lázeňství v polském Dolním Slezsku s lázněmi Kudowa Zdrój a Duszniki Zdrój.

Jméno Dobruška se prvně objevuje v roce 1312, kdy Dobrušku držel Johan de Dobrusca. Od roku 1636 patřila Dobruška k panství Opočno v držení Colloredo-Mansfeldů. V Dobrušce žil obrozenec a vlastenec F. L. Hek, který sloužil pro předlohu románové řady F. L. Věk od Aloise Jiráska, román vycházel od roku 1888 a stal se později povinnou školní četbou. Rodný dům F. L. Heka stojí v Dobrušce dosud a je v něm malé muzeum.

8. dubna 2022 byla slavnostně otevřena prodloužená tramvajová trať sídliště Barrandov-Holyně, která provizorně končí šturcem. Do Holyně se dá dojet tramvají č. 5 i od žst. Praha-Smíchov, po prohlédnutí nové tratě pokračujeme přes starou Holyni k hostinci u kapličky a po modré značce dojdeme k železniční zastávce Praha-Holyně. Praha-Holyně byla do změny GVD v prosinci 2009 hláskou a závorářským stanovištěm, nyní leží na dálkově řízené trati Praha-Smíchov - Rudná u Prahy - Beroun.

Mnozí čtenáři – pamětníci si jistě vzpomenou na slova oblíbené písně, kterou kdysi zpíval Milan Chladil. Dnes se ale nevypravíme daleko, až na severní točnu, jako cíl nám stačí toliko nejsevernější bod naší republiky, který se nachází v Ústeckém kraji, ve Šluknovském výběžku. A pojedeme – jak jinak, vlakem.
Nejlepší způsob, jak se dostat do Horní Poustevny, místa startu našeho výletu, je využít z Děčína „Dráhu národního parku“ (linku U 28 DÚK). Tato linka vede peáží přes německé Bad Schandau a Sebnitz. Čechy byly se Saskem spojeny železnicí ve směru od Rumburku již v roce 1905. Po druhé světové válce byla příhraniční doprava omezena a koleje na německé straně v délce několika set metrů vytrhány. K obnovení provozu došlo až 5. 7. 2014, kdy byla položena nová kolej mezi Dolní Poustevnou a německým Sebnitz. Po německé straně vede trať údolím Sebnitztal a je na ní proraženo šest tunelů.

V letech 2018 - 2021 byla postupně revitalizována trať Louny - Lovosice, byla zvýšena traťová rychlost až na 100 km/h, ta však z důvodu absence vozidel dosahujících tuto rychlost není využívána, rameno je obsluhováno zatím výhradně motory řady 814 (max. rychlost 80 km/h). Trať je nyní dálkově řízena z DOZ 1 Lovosice. Do revitalizace byl na trati v úseku Čížkovice - Louny zaveden provoz dle předpisu D3. Avšak ještě do poloviny 90. let byla celá trať řízena dle tehdejšího předpisu D2 - to znamená, že všechny dopravny byly obsazeny výpravčími.

Žádná jiná trať na síti SŽ nemá za sebou tak urputný na znovuzprovoznění či zrušení jako Kozí dráha Děčín hl. n. – Telnice - Oldřichov u Duchcova. Vše začalo po nástupu železničněnepřátelského vedení Ústeckého kraje v roce 2004, kdy tehdejší hejtman Šulc (ODS) vyhlásil dlouhodobé tažení proti krajské regionální železnici, což korunoval úspěchem v prosinci 2007 zastavením veškeré osobní doprava na Kozí dráze jako celek. Od té doby do roku 2015 probíhaly pouze sporadické jízdy turistických vlaků v úseku Děčín - Telnice, někdy až do Krupky. Bolavé místo tratě je úsek Telnice - Chlumec u Chabařovic, kde nebyla v sedmdesátých letech 20. století provedena generální oprava a úsek zůstal na dřevěných vyhnilých pražcích.

Právě přítomno: 314 hostů a žádný gestor