S platností od 12. července 2020 bude zrušeno Hradlo Závodiště (v km 7,300) a Hradlo Barrandov (v km 3,000) na optimalizované trati Praha-Smíchov - Praha-Velká Chuchle - Praha-Radotín. Tím skončí historie obsazení dopraven v této části bývalé České západní dráhy. Do roku 1986 bylo na trati ještě Hradlo Malá Chuchle, zrušením Malé Chuchle se snížila kapacita této přetížené příměstské trati. V té době, ale na trati jezdilo o poznání méně vlaků než nyní.

Kdo nemá výletu na Doupovskou dráhu dost, může dojít z Podbořan přes zajímavou obec Letov na vlak až do Měcholup. V obci Letov (druhdy Ledau) se nacházejí dvě pozoruhodné památky - kostel Navštívení Panny Marie, který má zazděné všechny vchody, neboť byl postupně rozebírán na otop (!) a pod ním pohřební kaple z počátku 19. století, které jako předloha sloužila kaple v článku výše uvedeném Mašťově. Zde si můžete prohlédnout stav obce před rokem 1945: http://heimatkreis-podersam-jechnitz.de/podersam/ledau

Dnes se vypravíme na malé putování krásnou krajinou. Vyjdeme z malého nádražíčka v Domoušicích (trať č. 126), nacházejícího se uprostřed Přírodního parku Džbán. Železniční trať z Loun do Rakovníka, vedoucí malebnou krajinou lesů, strání a nesčetných chmelnic, byla zprovozněna dne 24. 9. 1904. Dnes tady na kolejích ale neuvidíte osobní vlaky Českých drah, a. s. Na rameni Osek město – Most – Louny – Rakovník zajišťuje dopravní obslužnost soukromá společnost Landerbahn, GmbH. Z toho plyne jediné – na trati neplatí režijní jízdné, ani slevy na In Karty ČD. Například ve středu 24. 6. ale při příjezdu do Domoušic tvořila Os č. 6708 stařičká „osmsetdesítka“ Kladenské dopravní a strojní (na úvodním snímku).

O trati Nepomuk-Blatná jsem již informoval v „Cestujeme s Obzorem“ 27. 6. 2018, nyní tedy vystupme v dopravně D3 Lnáře. Dopravna a nákladiště Lnáře leží v km 6,632 a je vybaveno pouze jednou dopravní kolejí č. 1, jednou manipulační kolejí č. 3, na níž lze v případě nutnosti provádět křižování, předjíždění či dostižení vlaků a kusou kolejí č. 3a, která slouží k občasné vozové manipulaci přilehlého zemědělského podniku. Jelikož dopravna Lnáře leží od obce poměrně daleko, využijeme naši cestu do Lnářů přes bývalý klášter řádu Bosých Augustiniánů.

V rubrice „Cestujeme s Obzorem“ jsem nedávno zval čtenáře na návštěvu pražského Semmeringu. Nyní se pojďme podívat tam, kde Semmering začíná, totiž na Smíchov. Brzy se o těchto místech bude psát v minulém čase. Nádraží Praha-Smíchov, Severní nástupiště, společné nádraží, má svoje dny sečteny, nedávno bylo vytrháno kolejiště bývalého Buštěhradského nákladového nádraží, na jeho místě vyroste další čtvrť, která zcela jistě zakryje svými domy pohled od západního Smíchova na Petřín a Hrad.

Tentokrát zvu čtenáře rubriky „Cestujeme s Obzorem“ do města Buštěhrad. Proč se slavná Buštěhradská dráha jmenuje po městu Buštěhradu u Kladna, ač Buštěhrad neleží na žádné železniční trati, je záhadou, o které se dá jen spekulovat. Nejpravděpodobněji se tak stalo proto, že v době vzniku Buštěhradské dráhy byl Buštěhrad významnějším městem než Kladno.

Železniční zastávka Spálov (na trati Železný Brod - Tanvald, trať otevřena od 1. 7. 1875) se pamětníkům zaryla pod kůži tragickou nehodou 25. srpna 1990, kdy se v km 3,200 čelně srazil manipulační vlak vypravený z žst. Jesenný (nyní již pouze zastávka) proti osobnímu vlaku vypraveného z Železného Brodu. My se však vydejme ze zastávky Spálov pěšky po Riegrově stezce (František Ladislav svobodný pán Rieger, 1818 Semily - 1903 Praha, politik, poslanec Staročeské strany), kterou vybudoval klub českých turistů již v roce 1909.

Trať Nýřany - Heřmanova Huť vznikla již kolem roku 1890 jako vlečka pro potřeby okolních černouhelných dolů a hlavně železárny v Heřmanově Huti (název dle majitele hutě Hermana von Lindheima, Hermanshütte). Konečná tratě se uváděla někdy jako Vlkýš (Wilkischen), v jejímž katastru ležela. Dle pramenu (Mojmír Krejčířík, Po stopách našich železnic) se uvádí zahájení pravidelné železniční dopravy na trati od 1. 4. 1905. Krátce předtím zanikla železárna von Lindheima a byla přebudována rodinou Stölzle (založeno 1907) na sklárnu. Dlužno podotknout, že celá trať ležela do roku 1945 v německé jazykové oblasti, v letech 1938 - 1945 v německém záboru.

Uhelná vlečka k černouhelnému dolu Ziegler u Nýřan byla zprovozněna v roce 1862 k dolu Humbolt a v roce 1865 prodloužena k dolu Ziegler. Vlečka je dlouhá tři kilometry a v letech 1920 - 1994 byla na vlečce i osobní doprava pro zaměstnance dolů, ale i muniční továrny Škoda, nacházející se v katastru obce Přehýšov. Po zrušení muniční továrny i dolu Ziegler sloužila vlečka továrně Tesla, Dioss a nyní i AEG. Bohužel po odklonu přepravců od železnice v divokých devadesátých letech, kdy již zesnulý ministr Ježek řekl, že dráha je relikt 19. století, skončila i zde přeprava po železnici a vlečka zarostla dvacetiletými stromy.

Kladno-Dubí se seznámilo s železnicí již v roce 1855, kdy z tehdejí stanice Vejhybka (nyní Kladno) byla otevřena 5. 11. 1855 trať do Starého Kladna (nyní Kladno-Dubí), která byla za 11 dnů sjízdná až do Kralup nad Vltavou. 23. 2. 1872 byla mezi Kladnem a Kladnem- Dubí přeložena trať přes Kladno-Ostrovec (tehdy Nové Kladno), to vše v režii Buštěhradské dráhy. Z Kladna-Dubí navíc od roku 1875 odbočovala vlečka ve směru na Vinařice pro odvoz uhlí z dolu Mayrau, trať byla až v roce 1945 otevřena pro osobní dopravu a propojena s místní tratí přes Knovíz do Zvoleněvse.

Málokdo si dnes vzpomene, že do 12. prosince 1975 vedla trať Kralupy nad Vltavou - Velvary v počátečním úseku přímo městem Kralupy přes zastávky Kralupy-gymnázium (do zrušení tratě Kralupy-město, km 0700) a Kralupy-zastávka (km 1,800) do stávající stanice a sídla dirigujícího dispečera pro trať na Velvary, jíž je stanice Kralupy nad Vltavou-předměstí (původně Mikovice). Trať otevřela slavná Společnost státní dráhy (StEG) 18. října 1882, až jako odbočku otevřela trať do Zvoleněvse v roce 1884.

Trať s horskými parametry, která na devíti kilometrech vystoupá o 180 výškových metrů, otevřela 3. července 1872 slavná Buštěhradská dráha. Trať, hlavně mezi žst. Praha-Smíchov, společné nádraží (Severní nástupiště) a dálkově řízenou žst. Praha-Waltrovka (bývalá žst. Praha-Jinonice), se nazývá hrdě Pražský Semmering, posléze pokračuje do uzlové žst. Hostivice, kde se napojuje na další Buštěhradskou trať Praha-Bubny - Chomutov.

Právě přítomno: 185 hostů a žádný gestor