5. února jsem navštívil nově zprovozněnou trať AŽD (Lovosice) – Čížkovice – Třebenice – Třebívlice – Libčeves – Obrnice - (Most). Trať byla uvedena do provozu 19. prosince 1898, do 70. let 20. století byla trať obsazena výpravčími, po té až do ukončení pravidelné osobní dopravy v režii ČD, a. s., v prosinci 2007 byla řízena dle předpisu D3.  V roce 2016 koupila trať firma AŽD, jejíž tradice začíná již v roce 1954, kdy začala vyrábět pro tehdejší ČSD zabezpečovací zařízení, návěstidla atd. V případě dopravce AŽD se tedy jedná o firmu, která má s železničním provozem tradici.

Trať Křinec - Městec Králové byla předána veřejnosti již 19. února 1882 jako součást Českých obchodních drah (BCB). BCB stavěla firma pánů Muziky a Schnabela, poměrně brzy převzala BCB mocná StEG (Rakousko-uherská společnost státní dráhy), která provozovala většinou hlavní tratě v monarchii, ale nepohrdla ani skupováním lokálních tratí, v nichž prozíravě viděla přítoky do velké řeky obchodu. Tratě však dále provozovala pod původním názvem BCB až do zestátnění v roce 1909.

Tentokrát zvu čtenáře rubriky „Cestujeme“ opět po roce na trať 210 (S 88) Praha hl. n. - Vrané nad Vltavou - Dobříš. Trať prochází od roku 2005 modernizací a další výluky jsou na obzoru. Koncem srpna má být zahájena delší zatím nespecifikovaná výluka měchenického mostu z roku 1897 přes vltavskou Vranskou přehradu. Pozorovateli z vlaku neunikne, že v dálkově řízené žst. Měchenice je bývalý „plac“ dlouhodobě zabrán jako zázemí staveniště pro opravu silnice Davle-Zbraslav, takže parkoviště pro dojíždějící k vlaku se dá využít jen ze třetiny, bývalé složiště bylo prý prodáno obci. O osudu pustnoucí vodárny se má vbrzku rozhodnout.

Málokdo již ví, že mezi žst. Golčův Jeníkov a Hostačovem fungovala mezi léty 1874 - 1964 tři kilometry dlouhá vlečka obsluhující cukrovar Hostačov. Cukrovar vlastnila od roku 1914 – 1942 - 1945 mladší knížecí linie Auerspergů, která sídlila ve známém zámku Žleby, který leží v blízkosti úvraťové dopravny D3 Žleby. Tato linie vymřela po meči v roce 1942, Hostačov a Žleby poté dědil příbuzný rod Trauttmansdorfů. Cukrovar ukončil činnost již v roce 1964, naštěstí je v jeho objektu dosud fungující papírna, pobočka podniku ORPA Papír, a. s., sídlící v Nádražní ulici v Lanškrouně. Firma vyrábí papírové kazetové obaly na luxusní alkoholické nápoje či obaly na potravinářské výrobky.

Tentokrát vracím čtenáře rubriky „Cestujeme s Obzorem“ na trať Jedlina Zdrój-Świdnica (Cestujeme 18. 3. 2017), neboť na trati došlo od té doby k zásadním změnám. Polské Dolní Slezsko totiž začalo masivně investovat za podpory EU do obnovy zrušených tratí, jejichž trasy zůstaly pozemkově nedotčeny. Za 110 milionů Pzl byla v roce 2019 zahájena generální rekonstrukce a obnova zrušené tratě Jedlina Zdrój – Jugowice – Zagórce - Świdnica (Svídnice/Schweidnitz).

Městečko Chyše leží na naší nejdelší lokální trati Rakovník - Blatno u Jesenice - Bečov nad Teplou. Není bez zajímavosti, že původně byla páteřní trať Rakovník – Protivec - Bochov, která byla otevřena 27. června 1897, úsek Protivec - Bečov nad Teplou byl zprovozněn v listopadovém měsíci - 20. 11. 1898. Dle Dodatku D2 z roku 1962 byla celá trať řízena podle původního předpisu D2, tedy byli ve všech stanicích výpravčí. Dosud můžeme spatřit v některých dopravnách D3 ještě vyleptané ve skle nápisy „Dopravní kancelář“ (např. v Toužimi).

I pozdně podzimní dny vybízejí k cestám na udržení fyzické kondice. Tentokrát vystoupíme na zastávce v Srbsku ležící na trati Praha – Beroun – Plzeň - Cheb v km 33,5 mezi žst. Karlštejn a Beroun v prostorovém oddíle Hr. Korno (km 32,8) a Hr. Tetín (km 35,9). Zastávka Srbsko byla do 26. října 1962 i přípojovým nákladištěm vlečky, která navazovala na víc jak kilometr dlouhou lanovku přes řeku Berounku do lomu Chlum. První politická pochůzka před otevřením lomu se uskutečnila v sychravý den 21. listopadu 1916 (právě tento den zemřel i císař František Josef I., 1830-1916). Výstavba vlečky a lanovky do lomu byla zahájena také ještě za Rakouska-Uherska a to 2. dubna 1918.

Nejšumavštější trať v úseku Černý Kříž - Stožec (dříve také Tusset) - Nové Údolí (dříve Neutahl) byla uvedena do provozu 12. června 1910, v Novém Údolí došlo k spojení s Královskými bavorskými státními drahami (K.Bay.Sts.B.) do pohraniční žst. Haidmühle. Provoz do Haidmühle trval pravděpodobně naposledy do roku 1946, kdy tudy projely vlaky s odsunutými sudetskými Němci ze Šumavy.

Vojenský újezd Brdy byl založen 19. února 1926 za I. Československé republiky, což byl zásadní rozdíl od dob Rakouska-Uherska, kdy si stát nedovolil konfiskovat soukromý majetek (až na výjimku, kdy při změně koncepce armády zřídil vojenský prostor u Milovic v roce 1904) a manévry c. k. armády se vždy konaly pouze příležitostně po žních či v neúrodných krajích, naposledy u Sarajeva v červnu 1914, kde došlo k atentátu na následníka trůnu arcivévodu Ferdinanda. Zde odkaz na VVP Milovice: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojensk%C3%BD_v%C3%BDcvikov%C3%BD_prostor_Milovice_%E2%80%93_Mlad%C3%A1

S nákladovým nádražím Praha-Žižkov jsem se služebně prvně setkal v roce 1980, kdy jsme před nástupem v druhém ročníku SPŠD museli absolvovat známý „Kabinet bezpečnosti práce.“ Kabinet zde vedl v té době legendární železničář - školař pan Švancar. Dodnes ho vidím a slyším, jak hrdě oznámil posluchačům: „Já jsem Švancar!“ a jal se přednášet látku nejen o železnici, ale i ze života obyčejného železničáře, třeba jak rád chodil v uniformě do prvomájových průvodů, a že se ani po průvodu nenapil, že prý by si občané pomysleli, že pije ve službě.

Při letošní návštěvě slovensko-maďarského pomezí jsem si nechtěl nechat ujít po šestnácti letech zprovozněnou trať Zvolen - Šahy, kde byla částečně a posléze úplně zastavena osobní doprava v nechvalně známém „velkém“ únoru roku 2003. Od té doby neutuchaly protesty starostů kolem trati a hlavně lázeňského městečka v banskobystrickém kraji Dudinců. Do Dudinců byli jeden čas také posíláni čeští železničáři na KOP a to právě v době, kdy na trati byla trvale zastavena osobní doprava.

Při návštěvu dolního Slovenska a lázní Číž-kúpele je možno navštívit i poslední vpravdě lokální „šturcovou“ trať, kde je dosud provozována osobní doprava. Jedná se o trať Lučenec - Utekáč. Trať byla uvedena do provozu postupně: 24. listopadu 1901 byl předán veřejné dopravě úsek Lučenec - Poltár, 27. 11. 1908 Poltár - Kokava nad Rimavicou a v roce 1909 byla trať prodloužena ke sklárně a obci v Utekáči.
Sklárna Utekáč byla založena v roce 1824 a byla jedna z nejlepších v Uhersku. Přežila všechny režimy, ale privatizaci po roce 1989 nikoli. V roce 1998 byla vytunelována a uzavřena. S uzavřením sklárny skončila i nákladní doprava do Utekáče a je jen zázrakem, že se zde udržela osobní doprava, která byla rovněž na půl roku po Dzurindově rošádě v roce 2003 zastavena a pak obnovena. Více o sklárně zde: http://ciernediery.sk/sklarne-v-utekaci/
V obci je výborná restaurace poblíž sklárny, kde jsou denní menu. V obci je padesátiprocentní nezaměstnanost. Hovořil jsem s lidmi o osudu sklárny a řekli: „Může za to doba Mečiara, vše tunelovali.“ Já na to: „Jako u nás za Klause.“ Na slávu sklárny tak nyní upomíná jen znak obce, kde jsou symboly sklářství.
Na trati Utekáč – Lučenec jsou ve všech obsazených stanicích dopravní zaměstnanci - výpravčí. Utekáč je koncovou neobsazenou zastávkou, zakončenou výtažnou nepoužívanou kolejí do ruiny sklárny. Na trati Lučenec - Utekáč do rozkladu lokálních železnic na Slovensku odbočovaly ještě tratě Poltár - Rimavská Sobota (veškerý provoz zastaven v roce 2000, v roce 2007 trať zrušena a částečně snesena) a Breznička - Katarínská Huta (provoz zastaven tradičně v únoru 2003, nyní na trať umístěn červený terč). V Brezničce je v provozu velká cihelna, ale veškerá produkce je převážena kamiony. https://www.britterm.sk/historia-firmy/
Za návštěvu rozhodně stojí město Lučenec (maďarsky Losonc, žije zde 8,5 procent Maďarů). V jednom z předchozích článků v rubrice Cestujeme s Obzorem jsem uváděl, že je zde zpustlá synagoga, to však již neplatí. Synagoga, která byla postavena v roce 1925, byla vzorně opravena a nyní slouží pro významné výstavy. Od 14. září do 30. listopadu 2019 je v synagoze impozantní výstava čínských kopií Terakotové armády. http://www.chinese-emperor.com/slovensko/
V Lučenci po cestě k synagoze můžeme ochutnat minerální pramen u památkově chráněné budovy soudu a obdivovat evangelický kostel, v chodníku i mimo něj jsou různé informační tabulky. Město Lučenec je plné malých obchůdků a restaurací. Proti nádraží je restaurace, kde točí dokonce pivo z Pardubic Pernštejn.
Z Lučence se dalo do Dzurindovy rošády v roce 2003 dojet i k maďarským hranicím do Kalondy a do roku 1992 po peážní trati až do Velkého Krtíše. To vše je nyní pryč. Možná se to časem změní. Kdoví, klimatická krize objeví možná výhody ekologické železnice, ani se nenadějeme.
Martin Kubík

Právě přítomno: 358 hostů a žádný gestor