Nárůst inflace, nekontrolovatelný růst cen energií, k tomu informace v tisku, že firmy budou muset zvednout platy, mluví se i o desetiprocentním nárůstu, aby se pokryla inflace, to vše vytváří tlak na kolektivní vyjednávání, jaké letos bude? zeptali jsme se Vladislava Vokouna, I. místopředsedy OSŽ a předsedy Podnikového výboru OSŽ při ČD, a. s.

S jakým cílem do kolektivního vyjednávání jdete?
Každý rok před zahájením kolektivního vyjednávání sledujeme odhady inflace na další období. Vždy je našim hlavním cílem trvale udržitelný nárůst mezd, což znamená nejen pokrytí inflace, ale i něco navíc. Při stanovení cílů však musíme brát ohled nejen na reálné dění okolo nás, ale i na možnosti naší společnosti ovlivnit náklady a tržby. S ohledem na nepříznivou situaci v posledním období, vyvolanou pandemií COVID-19 a populismem mnoha politiků, bude kolektivní vyjednávání poměrně složité. Jsme však přesvědčeni, že vedení společnosti si společně s námi uvědomuje potřebu udržení kvalitních zaměstnanců, což nelze dosáhnout snižováním dosavadní úrovně kolektivní smlouvy. Jsem zásadním odpůrcem zkratkovitých řešení, která sice někdy mohou přinést přechodný efekt, ale z dlouhodobého hlediska škodí všem.

České dráhy mají přes 40 smluv s kraji a státem, jak náročné je podle vás udržet všechny výkony?
Nesmírně. Dle našeho názoru k tomu nejvíc přispěla kompletně „zpackaná“ liberalizace železničního dopravního trhu v České republice. Snaha zavádět konkurenci téměř za každou cenu vedla k narušení síťového charakteru železniční osobní dopravy, ztrátě synergických efektů - tolik potřebných pro efektivitu provozu a při různých mimořádnostech, přetížení kapacity v některých úsecích a vytvoření „efektu“ krátkých vlaků a dalších negativ. Krátkodobé prvotní pozitivní efekty se postupně zcela vytrácejí. Nicméně, celá řada objednatelů ještě pořád sází na jednoduchá řešení, rozhodují se jen podle ceny služby, a tak nás čekají velmi složitá jednání. Jsem potěšen, že přibývají objednatelé, kteří uvažují s dlouhodobou perspektivou, a tak jsem přesvědčen, že České dráhy budou nadále nejžádanějším dopravcem. Čeká nás však hodně práce.

Dotovanou železniční dopravu budou v Královéhradeckém kraji deset let zajišťovat České dráhy. Kraj za tu dobu objedná 58 milionů vlakokilometrů za 9,3 miliardy korun, smlouva začne platit od prosincové změny jízdního řádu, žádné tratě v kraji rušeny nebudou, naopak České dráhy převezmou od společnosti GW Train Regio trať z Trutnova do Svobody nad Úpou, berete to jako úspěch Českých drah?
Jednoznačně. Částečně to považuji za pozitivní důsledek toho, co jsem předeslal v předchozí odpovědi. Neznamená to však, že jednání nebyla velmi tvrdá.

Dopady covidu jsou stále patrné, osobní doprava se sice vrací k normálu, dluh z hlediska mezinárodní dopravy ale stále trvá: V tisku se píše, že Evropská komise povolila Německu vyplatit 550 milionů eur na pomoc železničnímu dopravci Deutsche Bahn, který se jako mnoho dalších firem potýká s dopady pandemie. Jestli jsem to správně sledoval, tak český stát svému národnímu dopravci zatím nic, nebo skoro nic, nevyplatil, vypsal „pouze“ dvě výzvy na pomoc železničním dopravcům, které se týkají dálkové a nadregionální dopravy, a to jak komerční, tak i závazkové. Termín pro podání žádostí byl z 6. 9. 2021 posunut na 20. 9. 2021 s tím, že předpokládaný rozpočet bude 800 milionů korun. Zdá se vám to dostatečné?
Sledoval jste to správně. Když sleduji s jakou „rychlostí“ postupuje český stát v oblasti výpomoci železničním dopravcům, tak se nemohu zbavit dojmu, že jim pomoc poskytnout vlastně nechce, hlavně ČD. Doufám, že se mýlím a pomoc konečně doputuje. Její velikost však rozhodně neodpovídá tomu, co všechno ČD a její zaměstnanci obětovali ve prospěch maximálního udržení mobility občanů ČR v době pandemie. Už mě unavuje, jak MD ČR „macešsky“ přistupuje ke státem vlastněnému dopravci. Většinou se nehledá cesta, jak účinně pomoci, ale jak nevyhovět. A to nechceme žádnou protekci, ale rovné podmínky. Svůj podíl na tom evidentně má neustálá výměna ministrů dopravy a nekonzistentní dopravní politika státu.

Mluví se o tom, že Českým drahám v důsledku aplikace Nařízení vlády, kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, narostla potřeba 45 nových strojvedoucích. Podaří se je sehnat?
Je potřeba říci, že se jedná o první kvalifikovaný odhad a nejsou v něm zahrnuty dopady do vlakových čet. Sehnat nové zaměstnance bude samozřejmě velmi obtížné. V této době se hledají cesty, jak se s danou problematikou nejlépe vypořádat. Očekávám rovněž rozsáhlou debatu na toto téma při kolektivním vyjednávání. Rozhodně se nechci dočkat toho, že prodloužení minimální doby odpočinku povede ke zhoršení pracovních a životních podmínek lokomotivních a vlakových čet. Nejsem si jist, zda podporovatelé zmíněné změny zvážili všechny aspekty dané problematiky. Myslím si, že daleko víc úsilí mělo být zaměřeno na to, aby krátké doby odpočinku nevznikaly. Tím vůbec nezpochybňuji potřebu kvalitního spánku.

Dlouhodobě, i jako PV, kritizujete organizační změny na ČD, označujete je za nepřehledné, chaotické, nedotažené a k zaměstnancům necitlivé. Změnilo se něco na tomto náhledu po návštěvě generálního ředitele na posledním zasedání PV OSŽ při ČD?
Komunikaci s vedením společnosti považuji za nesmírně důležitou a každá přítomnost generálního ředitele na našem jednání je určitě přínosem pro obě strany. Je logické, že generální ředitel se přítomné snažil přesvědčit o nutnosti a správnosti realizované organizační změny. Většina jeho argumentů směřovala do oblasti ekonomických dopadů. Naši členové a řadoví zaměstnanci naopak nelibě nesou prozatímní značnou nepřehlednost v zavádění nové organizační struktury do praxe. Mnohdy nemohou dohledat ani to, s kým mají řešit běžné problémy a kdo je odpovědný za jejich řešení. Navíc, deklarované prohlášení o snížení či zjednodušení řídícího aparátu považují za špatný vtip. Nejvíce omezení počtu zaměstnanců se totiž doposud týká právě jich. Navíc jim stále přibývá administrativních činností a elektronických sdělení. To nedává smysl. Mají mnohdy oprávněný pocit, že co odbor na GŘ ČD, to samostatný podnik. Jsem rád, že pan generální ředitel slyšel naše názory, a jak ho znám, tak doufám, že budeme všichni hledat oboustranně přijatelná řešení ve prospěch všech.

Teď trošku z jiného soudku: OSŽ pořádá v říjnu 38. mezinárodní soutěžní výstavu fotografií FISAIC ve Svitavách, jak významná akce to pro OSŽ je?
Na závěr konečně nekonfliktní otázka (úsměv). Jako každý člověk, tak i železničáři mají celou řadu nepracovních aktivit. Jsem tomu nesmírně rád a vždy to v rámci možností budu podporovat. V tomto ohledu musím pochválit vedení společností České dráhy, ČD Cargo a Správy železnic, které rovněž volnočasové aktivity svých zaměstnanců intenzivně podporují. Jednou z aktivit je naše zapojení do mezinárodní železniční organizace FISAIC, jíž jsme dlouholetými členy. Tato organizace je zaměřená především na kulturní a uměleckou činnost železničářů. V rámci aktivit této organizace se pravidelně pořádají mezinárodní soutěže a výstavy. Vždy si velmi vážíme, když je za pořadatele vybrán náš zemský svaz, je to určitá forma ocenění práce nás a našich členů. Rovněž je to ocenění postoje klíčových zaměstnavatelů. V letošním roce jsme tedy byli pověřeni uspořádáním zmíněné soutěžní výstavy fotografií ve Svitavách. Její značný význam potvrzuje skutečnost, že se jí podařilo uspořádat - snad to nezakřiknu - přes nesmírné nejistoty vyvolané pandemií COVID-19. Za to patří dík všem, kteří vyvinuli nesmírné úsilí pro zdar celé akce. Na výstavě budou prezentovány fotografie účastníků ze sedmi členských zemí. Pro veřejnost bude po dohodě s městem Svitavy přístupná několik týdnů, počínaje 15. říjnem tohoto roku. Srdečně všechny zájemce zveme.

Michael Mareš

Rozhovor s Vladislavem Vokounem vyšel 27. 9. 2021 v Obzoru č. 19
 

Právě přítomno: 164 hostů a žádný gestor