I když náš kolega Pavel Antolič vypadá jako zcela běžný svazový inspektor, opak je pravdou. Toho klidného a veselého člověka, kterého znáte ze školení OSŽ, kontrolní činnosti u zaměstnavatelů nebo jako strojvedoucího, v soukromém životě provází uniformy, vojenský dril a to, čemu my nezasvěcení říkáme dobrodružství… Jako člen Aktivních záloh (AZ) ozbrojených sil České republiky podle zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, adržitel Čestného odznaku štábního kapitána Václava Morávka (ocenění výjimečných výsledků při plnění významných úkolů dobrovolných bojových záloh), je Pavel připraven kdykoli dokázat, že ochrana rodiny a obrana vlasti není jen prázdný pojem. Vzdal se načas svého komfortu a stal se ve svém volném čase součástí armádního celku, kde je nutné mít fyzičku, psychickou odolnost a smysl pro bezchybné fungování týmu…

Pavle, co tě přivedlo do Aktivních záloh? „Do aktivních záloh jsem se dostal na přelomu roku 2007–2008. Pár let zpět byly u nás velké povodně, a protože jednou z priorit nově vzniknuvších AZ byla i pomoc při živelních pohromách, byl to důvod proč se dobrovolně přihlásit. Osobně jsem se zúčastnil odstraňování následků povodní v roce 2010 a 2013 se 151. rotou AZ při KVV Ústí nad Labem (https://kvvusti.army.cz/historie-pesi-roty-az). Ale dnes už to není jen o povodních. Každý, kdo na vojně byl, mi dá za pravdu, že zde vznikají i přátelství na celý život a tato přátelství přetrvávají – i dnes, když nejsem v ústecké rotě, ale u pontonové roty v Bechyni jako spojař (https://zenijnipluk.army.cz/).

Jaké to je na cvičení? Kde bereš energii a co tě nejvíc baví? A není ti smutno po rodině? „Cvičení není pro každého. Nejde ani tak o fyzickou kondici, i když je důležitá, jde hlavně o to vyjít s kolektivem i za těch nejhorších okolností. Když jste venku a nespíte několik dní, protože se venkovní teploty pohybují pod nulou, a vy poté ráno stavíte pontonový most, přičemž se samozřejmě namočíte a jste celý od bahna, tak ne každý takovou situaci dobře zvládne. Pak si uvědomíte jak málo vám stačí k radosti. A jak i hrnek horké kávy může potěšit. A kde se pak bere energie? Nejlepší je, když v tom největším marastu někdo prohodí vtipnou poznámku. V tu chvíli vyčistíte hlavu lépe než u psychologa, vlastně tak odpočívám i od práce. Armáda je prostě továrna na zážitky. Smutek po rodině samozřejmě je, ale člověk si tam nejlíp uvědomí, jak moc mu všichni schází a o to raději se vrací domů“.

Vojáci v aktivní záloze jsou za válečného stavu využíváni k doplnění ozbrojených sil, jinak poskytují pomoc např. při živelních a ekologických katastrofách, posilují policii a podílejí se na ochraně objektů v rizikových situacích, jakými je třeba hrozba teroristického útoku. V minulosti vypomáhali například při povodních, řešení covidu-19 nebo při ochraně hranic před nelegální migrací. Systém záloh původně vznikl už v období první republiky (r. 1920) a v různých podobách zůstal až do roku 1999, kdy byli povoláni vojáci v záloze poprvé na dobrovolná vojenská cvičení. Útvary aktivních záloh začaly být soustavně budovány až od roku 2002. Oficiálně AZ vznikly na základě potřeb Armády České republiky a zájmu vojáků v záloze o zařazení do jejích jednotek k 1. lednu 2004. Ke konci roku 2023 bylo již 4266 vojáků AZ (z toho necelých jedenáct procent představují ženy) a jejich počet, i v důsledku neutěšené mezinárodní situace, stále stoupá. V současnosti jsou příslušníci zařazeni u 56 jednotek bojových útvarů, útvarů bojového zabezpečení, útvarů bojové podpory a jednotek AZ, a několik týdnů v roce se věnují vojenskému výcviku, na který jsou uvolňováni zaměstnavatelem.

A to byl i důvod přítomnosti vedoucího oddělení BOZP OSŽ Ú JUDr. Petra Kožmína, LL.M., MBA, na slavnostním aktu konanému k 20. výročí vzniku Aktivních záloh na Velitelství výcviku – Vojenské akademii ve Vyškově, kde z rukou náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Ing. Karla Řehky převzal Děkovný list pro Odborové sdružení železničářů za příspěvek k obranyschopnosti České republiky. A my samozřejmě také děkujeme, a to nejen OSŽ. Protože lidí, kteří přiběhnou z práce a obléknou uniformu s cílem pomáhat, zase tak moc po světě neběhá…