Historické prostory vládního salonku na pražském hlavním nádraží, které v minulosti hostily všechny české prezidenty i mnoho dalších významných osobností, přivítaly ve středu 12. října 2016 nebývalé množství příznivců psaného slova, jejichž společným jmenovatelem je železnice.

Sešli se zde autoři, pro které je vůně dálek doplněná rytmem železných kol každodenním chlebem či nevyčerpatelnou inspirací, aby společně pokřtili již třetí knižní antologii s názvem Literáti na trati. Ta letošní se nesla ve znamení motta: Hranice jsou čáry na mapách, které pro železnici neplatí.
Cestujete-li vlakem, zpravidla si ani nepovšimnete místa, kde začínají koleje jiného státu. A podobné je to i se železničními literáty. Proto jsme letos oslovili i kolegy v zemích, které jsou nám jazykově blízké – na Slovensku a v Polsku. A výsledek se dostavil. Z celkového počtu padesáti autorů jsou dva ze Slovenska a tři z Polska. Ty polské spojuje organizace s názvem PKP Jazda Literacka, tedy spolek, který podporuje autory publikující na téma železnice v Polsku. Zajímavostí je i skutečnost, že jejich texty jsou v knize uvedeny v polském i českém jazyce. Překlad do češtiny provedla paní Věra Kopecká.
Další novinkou v letošním vydání je skutečnost, že kniha vyšla poprvé pod křídly Mezinárodní federace pro kulturu a volný čas železničářů (FISAIC), která byla založena na podnět Francie a Švýcarska západoevropskými železničáři již v roce 1952. Její česká literární sekce vznikla letos v únoru a do budoucna jistě přinese další možnosti mezinárodní spolupráce na železničně-literárním poli. Přínos FISAIC se projevuje i v této knize. Obsahuje nejen příspěvky členů literární sekce, ale svými fotografiemi přispěli také autoři sekce fotografické či výtvarné.
V letošní antologii jsme si dali za cíl shromáždit nejen průřez tím, o čem současní autoři – železničáři píší, ale také tím, jak nás, železničáře a železnici, vnímá cestující i okolo trati se pohybující veřejnost. Opět v ní naleznete širokou škálu autorů. Počínaje těmi, kteří se odvážili zveřejnit svůj text poprvé, a konče zkušenými spisovateli, kteří knihy píší, vydávají a jejichž tituly zdobí nejednu výkladní skříň knižních obchodů.
Po krátkém představení všech padesáti autorů nadešla chvíle slavnostního křtu knihy. A protože její příběh zní téměř pohádkově, byla zvolena i pohádková forma. Místo kmotra jsme pozvali sudičky, a jako v každé správné pohádce hned tři. Volnočasovou, literární, a odbornou.
Role volnočasové sudičky se ujal Vladislav Vokoun - prezident Českého zemského svazu Mezinárodní federace pro kulturu a volný čas železničářů FISAIC. Ve svém proslovu ocenil práci nově vzniklé literární skupiny při FISAIC a popřál knize velké množství čtenářů. A to nejen v české republice, ale i za hranicemi, kde například v Polsku knihu představí svým odborovým kolegům.
Literární sudičkou byla Dr. Františka Vrbenská z Obce spisovatelů České republiky. Zavzpomínala na dobu před třemi lety, kdy se zúčastnila křtu první knihy tohoto druhu. Slovy vycházejícími ze srdce a z duše ocenila vysokou literární úroveň jednotlivých příspěvků. Potěšující bylo i označení knihy jako „reprezentativní publikace“.
Sudička odborná, kterou měl reprezentovat Michal Štěpán, člen představenstva ČD, zodpovědný za úsek osobní dopravy, se omluvila. To se tak už v pohádkách stává. Tato skutečnost však organizátory akce nezaskočila, protože jako náhradník byla připravena nikoli další sudička, ale Múza reprezentovaná „Pretty Women“ – Julií Roberts. Sama slavná herečka to do Prahy nestíhala, a proto ji nahradila její mladší dvojnice – zpěvačka Eliška z Řehečského kvarteta.
Kniha byla pokřtěna, přípitky dopity a za doprovodu staropražských písniček bylo rozdáno mnoho podpisů. Někdo diskutoval s autory, jiní využili malého pohoštění od Odborového sdružení železničářů, ale všichni se skvěle bavili.
Nejen od sudiček zaznělo pak opakované přání, aby tato kniha nebyla poslední. Proto snad neprozradím tajemství, napíšu-li, že již nyní mám v počítači první příspěvek do dalšího sborníku, ačkoliv zadání pro příští rok ještě nebylo zveřejněno.
František J. Tylšar, organizátor, editor a tvůrce knihy