Šedesátiletý výpravčí Josef Šebesta, který slouží v železniční stanici Bruntál, má zajímavého koníčka – historii zdejšího kraje. Podílel se na vydání již několika brožurek o obcích v tomto podhorském kraji, které před válkou byly osídleny převážně německým obyvatelstvem. Čerpá přitom z kronik, které se zachovaly buď přímo v obcích, nebo mezi odsunutými Němci, kteří byli po válce rozptýleni do několika spolkových zemí současné SRN. Mezi jeho další zájmy patří cyklistika - denně dojíždí do práce z Lomnice u Rýmařova, kde bydlí v tamní nádražní budově, do patnáct kilometrů vzdáleného Bruntálu. Kromě toho podniká kratší i delší výlety na kole a podle jeho slov dokáže „vzdorovat“ i daleko mladším cyklistům.


Nemáte někdy při jízdě na kole strach z automobilů, které ovládly silnice a jejichž řidiči cyklisty mnohdy přehlížejí?
Přiznám se, že někdy raději slezu z kola a počkám, až takoví bezohlední řidiči přejedou. Především pak v případech, kdy dva kamiony se vzájemně předjíždějí a na silnici již nezbývá ani kousek místa. I když mám velice kvalitní osvětlení, nikdy si člověk nemůže být jist, zda ho řidič nepřehlédne. Ale jízdu na kole mám rád a věnuji se jí stále častěji v přírodě. Okolí mého bydliště je kouzelné – počínaje přehradou Slezská Harta, přes někdejší sopky Velký a Malý Roudný až třeba po nejvyšší horu Moravy a Slezska Praděd.

Bydlíte přímo na nádraží, takže by se dalo předpokládat, že dáte přednost vlaku…
Vlakem samozřejmě jezdím také, převážně v zimě, ale jak to počasí jen trošku dovolí, vytahuji kolo a jedu na kole. A když napadne sníh, vytáhnu běžky a projíždím v okolí Lomnice u Rýmařova zdejší upravované lyžařské trasy. Pokud se týká toho bydlení na nádraží, jsem vcelku spokojen – na vlaky jsem si zvyknul, takže mě ze spánku neruší a zdejší klid je dokonalý balzám na duši. Jen nevím, jak dlouho mi bude v budově patřící SŽDC ještě umožněno bydlet. Nájemní smlouvu mám na jeden rok, pravidelně prodlužovanou, takže určitá nejistota tu je. Interiér budovy jsem na vlastní náklady upravil, o opravu pláště budovy se postarala SŽDC. Dnes ovšem všude „hrozí“ revitalizace, takže budovy na nádraží to nemají vůbec lehké.

Vraťme se ještě k vašemu koníčku, jímž je historie. Co vás na zdejším kraji nejvíc přitahuje?
Zdejší kraj na rozhraní Moravy a Slezska má bohatou historii, týkající se především hornictví, kulturních památek, ale i železniční dopravy. Páteřní tratí je trať vedoucí z Olomouce do Krnova, s odbočkami Bruntál – Malá Morávka (kde je t. č. provoz zastaven), Valšov – Rýmařov a Milotice nad Opavou – Vrbno pod Pradědem, která je po povodni v roce 1997 v soukromých rukou. V současné době ji provozuje společnost AWT, dopravu zajišťuje společnost GW Train Regio. Ale neméně zajímavá je historie zdejších obcí, které spadají do regionu Staré Sovinecko. Pátrat po starých kronikách, překládat je a vydávat, je ohromně zajímavé. I když kroniky psané původními německými kronikáři nebývají někdy příliš objektivní, zvláště ty psané v letech 1918 až 1945. Ale je to odraz tehdejší doby, podobně jako třeba kroniky psané po roce 1948.

Miroslav Čáslavský
 

Právě přítomno: 420 hostů a žádný gestor