Jan Wellart vykonával funkci předsedy ZV OSŽ v železniční stanici Přerov od roku 1993, kdy zde vystřídal tehdejšího předsedu Vladislava Vokouna, dnes I. místopředsedu OSŽ. Ten tehdy přešel do vedení Oblastní rady odvětvových sekcí OSŽ (OROS), dnes již neexistující. Za těch 24 let, po něž byl Jan Wellart ve své funkci, se udála na dráze i v odborech spousta změn. Jan Wellart byl znám jako neustálý kritik změn na dráze, které se negativně projevovaly i na určité roztříštěnosti samotného OSŽ. Působil mimo jiné také v Podnikovém výboru OSŽ při ČD Cargo, i tam projevoval svůj nesouhlas s některými kroky vedení ČD Cargo a to jak v oblasti personální, tak technologické. Od dubna 2017 je Jan Wellart v důchodu, nadále však vypomáhá svými zkušenostmi a radami ve svém „domovském“ ZV OSŽ jako sekretář – tajemník.

Co bylo hlavním důvodem vaší kritičnosti a nespokojenosti se situací na železnici?
Dodnes jsem přesvědčen o tom, že dělení dráhy na samostatné subjekty (České dráhy, SŽDC, ČD Cargo atd.) působí negativně i na odbory, na jejich rozdrobenost a tím i ztrátu společných sil. I když v současné době patří OSŽ mezi nejsilnější odborové svazy v republice a dokáže hájit zájmy svých členů, domnívám se, že mohlo mít ještě větší sílu. Stačí se jen podívat, kolik odborových centrál dnes na dráze existuje. Je to k něčemu dobré? Komu to prospívá? Pokud by dnes například OSŽ chtělo zorganizovat stávku, jako například v roce 1997, nevím, jak by to dopadlo.

Konstruktivní kritika je správná věc, je však třeba také navrhnout odpovídající řešení. Dařilo se vám to?
Musím popravdě přiznat, že ne vždy se mi podařilo přesvědčit většinu k tomu, aby se k mému názoru přiklonila. Ale jsem už povahou takový, že nemohu mlčet, když vidím, že se někde děje něco nesprávného. Možná jsem byl málo razantní, někdy je totiž třeba i křiknout, probudit ostatní z letargie, nebát se překážek a jít do boje, i když vypadá na první pohled ztracený. Kompromisy jsou samozřejmě nutné, ale někdy vedou takříkajíc do pekel.

Za dlouhá léta ve funkci u velké odborové organizace jste poznal spoustu lidí, funkcionářů OSŽ i řadových členů. Jak hodnotíte současnou situaci v OSŽ?
Jak už jsem předeslal, OSŽ je určitě v mnoha směrech úspěšné, odboráři v rozhodujících funkcích se naučili správné taktice vůči zaměstnavateli, jsou uzavírány kvalitní kolektivní smlouvy, členové OSŽ mají možnost právního zastání, existuje kvalitní pojištění, které chrání členy OSŽ před chybami, které mohou ve své práci učinit. Na druhé straně je však třeba vidět, že mezi lidmi existuje určitá malomyslnost, mnohdy žehrají, že pro ně OSŽ dělá málo. Lidé musí vidět, že někdo za ně bojuje jako lev, že se nedá. Jenže bohužel, předsedové, kteří jsou neuvolnění, si nemohou příliš „vyskakovat“, mohli by přijít o zaměstnání. A ti uvolnění jsou někdy pro obyčejné řadové členy poněkud vzdálení. Jak z toho ven, to je opravdu oříšek.

V listopadu proběhne v Ostravě sjezd OSŽ. Myslíte si, že by mohl do těchto otázek vnést více světla?
Přál bych si, aby sjezd ukázal, že OSŽ má stále dost sil k tomu, aby dokázalo ubránit dráhu před jakýmsi rozpadem, který se stále více rýsuje, ať již nástupem soukromých dopravců, tlakem z vládních míst, privatizací, která na dráze tak či onak stále probíhá. To všechno oslabuje vůli lidí bojovat. A budoucnost OSŽ je především v lidech, zejména v mladé generaci. I členská základna OSŽ stárne a ne vždy se daří najít vhodné mladé nástupce, kteří by byli ochotni obětovat svůj čas pro dobro ostatních. V naší ZO OSŽ máme na takové lidi štěstí, například můj nástupce Miloslav Krejčíř pracuje jako neuvolněný předseda, nehledí na svůj volný čas a snaží se, aby prospěl celku. Obávám se ale, že podobných zapálených lidí není všude dostatek. Dnes lidé stále více myslí spíše na své soukromí. Těžko se mi to říká, ale je to bohužel tak. Přeji si, aby v této oblasti nastal obrat k lepšímu, i když to nebude vůbec lehké.

Miroslav Čáslavský
 

Právě přítomno: 401 hostů a žádný gestor