Druhé volební období, sedmým rokem, dělá Bc. Miloš Jelínek starostu Střezimíře, devět let je zároveň prezidentem občanského sdružení Železnice Česká Sibiř (ŽeČeS). Miloš Jelínek se v obci Střezimíř před 54 lety narodil a v obci stále žije, odjakživa byl aktivní a vždycky ho zajímalo, co se v obci děje. Mluvili jsme spolu den poté, co se jižní Moravou prohnalo ničivé tornádo: „Hned se mi honilo hlavou, co bych asi dělal na jejich místě já, co bych prvně řešil, koho prvního bych kontaktoval. A to samé mám i se železnicí: nemám problém s představivostí, dokáži si to živě představit…,“ vypráví. V obci má kořeny, jeho dědeček byl ve Střezimíři poštmistrem.

A co bylo impulsem pro vznik občanského sdružení Železnice Česká Sibiř? „Plány na modernizaci čtvrtého železničního koridoru, podle kterých tady neměla být ani železniční stanice, ani vlaková zastávka, a ty nádherné zářezy měly být zasypány,“ odpoví bez váhání s tím, že vlakovou zastávku u tunelu Mezno už zařídilo předchozí zastupitelstvo. Teď visí pouze otazník nad opuštěným úsekem.

„Všechno mělo přijít zasypat. Určitě jste viděl ty hromady hlíny u Mezna, pro které není využití. Ale už je zpracovaná studie na uložení zeminy, která počítá s tím, že některé zářezy, byť v nich nově povede cyklostezka, se zčásti budou zavážet a hutnit, aby tam mohly vzniknout nájezdové plochy. Nám to nevadí, ale připadá nám to škoda. Domnívali jsme se, že kdyby se sundaly koleje a na to kamenivo položil asfalt, že by to byl nejlepší způsob pro stavbu cyklostezky. Ale kdybych se v tom osobně neangažoval a tenkrát neinicioval tři nadšence, abychom založili občanské sdružení, tak dnes ani to už nebylo,“ dodává s tím, že podobné projekty na opuštěných tratích viděl třeba v Rakousku, už v době totality. „Tak mě napadlo, proč něco podobného neudělat také u nás? Když jsem s tím nápadem někdy v roce 2010 na zastupitelstvo přišel poprvé, tak na mě všichni koukali jako na blázna. Říkal jsem: Ta trať má pro nás turistický potenciál do budoucna, pojďme toho využít!“

Mikroregion Voticko, který je nositelem celého projektu budování cyklostezek na opuštěné dráze, a ŽeČeS chtějí cyklostezkou, vedenou převážně po starém tělese jednokolejné dráhy, propojit Bystřici se Sudoměřicemi u Tábora (celkem to je asi 30 km). „Do původního záměru jezdit na drezínách až do Červeného Újezdu ale zasáhla přístupová komunikace k nové zastávce (Střezimíř), která bude zároveň sloužit i pro integrovaný záchranný systém v případě, že by se v tunelu Mezno (délka 840 m) něco stalo. Takže v místě současného podchodu bude nově zářez a za ním bude směrem na Červený Újezd pokračovat cyklostezka,“ vysvětluje Miloš Jelínek a dodává, že to bude jeden z nejhezčích úseků, na nějž bude navazovat projekt Železnice Česká Sibiř: „Za obrovský úspěch našeho občanského sdružení považuji, že zůstane zachována železniční stanice a její kolejiště pro účely železničního skanzenu, muzea a pro provoz historických drezín, alespoň v tom úseku těmi krásnými skalami směrem k Meznu. Zdejší železniční stanice je nejen nejvýše položenou železniční stanicí na bývalé dráze císaře Josefa, ale zároveň je i jednou z nejdelších, a tak to i zůstane zachováno.“

Nadšenci z ŽeČeS chtějí posunout zarážedlo na zhlaví co nejvíce směrem k Červenému Újezdu, až na samotnou hranu zářezu, aby bylo možné křižování drezín. „Na druhé straně by měl být novou konstrukcí nahrazen i most nad tratí na táborském zhlaví (nad zářezem), na němž je provoz kvůli špatnému stavu nyní omezen. Původně měl být zbourán a nahrazen nevzhledným betonovým mostem, ale podařilo se nám prosadit, že sice zde bude nová konstrukce, ale v historizujícím provedení - obloukem bude imitovat původní most.“ Ne všechno jde ale tak hladce, jak by se mohlo zdát. Problém je například v tom, že některé objekty a pozemky jsou v majetku Správy železnic, některé Českých drah. „Například pozemky Správy železnic, pakliže jsou převáděny na místní samosprávy, nebo na dobrovolné svazky obcí, se záměrem veřejného využití, tak jsou převáděny bezúplatně. To je příklad i té cyklostezky, kde už tu cestičku máme prošlápnutou,“ dodává Miloš Jelínek.

V úseku mezi Bystřicí a Sudoměřicemi u Tábora se v budoucnu zájemci svezou po bývalém tělese Dráhy císaře Josefa na kole. Bývalá trať tak dostane nový potenciál a bude turisticky využita. Mezi Střezimíří a Meznem budou na bývalém drážním tělese jezdit drezíny. „Dokonce tady můžeme uspořádat závody drezín, které jsou zejména ve Skandinávských zemích hodně populární. Střezimířské nádraží k tomu bude naprosto ideální. Například v Děčíne jedou závody pouze tam a zpátky, střídají se týmy a měří se časy, kdežto tady, jako na jediné dráze ve střední Evropě, se bude moci závodit vyřazovacím systémem na třech kolejích současně, to bude mít úplně jiný náboj. A přesně tohle jsem chtěl už od samého začátku, ale raději jsem to nikde neventiloval, aby mě neměli za blázna,“ směje se Miloš Jelínek a dodává: „Věřím tomu, že se jednou nějaký takový závod tady uskuteční.“

Po starém tělese budou vlaky jezdit až do dubna příštího roku, pak bude dlouhá cca tříměsíční výluka, po jejímž skončení by se již definitivně mělo začít jezdit po novém tělese a těleso staré bude moci sloužit cyklistům, cykloturistům a turistům: „Některé typy drezín budeme mít uzpůsobené pro přepravu jízdních kol, takže cyklisté si je naloží a budou si je moci vzít s sebou,“ říká dále Miloš Jelínek s tím, že ŽeČeS už provozuje jednu pákovou drezínu (křest proběhl před pěti lety 24. září 2016). „Páková drezína je projekt podle dochovaných dokumentů NTM. Je to vlastně replika historické pákové drezíny, která jezdila v trochu jiném provedení na úzkorozchodné trati ve Sprévském lese v Německu, a která byla postavena z dotace Středočeského kraje na obnovu historických kolejových vozidel. Máme zatím tuto jednu, ale ve spolupráci s Railway Capital už vyrábíme další dvě.“

Železnici Česká Sibiř tvoří tři fyzické osoby (Miloš Jelínek, Jaroslav Kmoch, Miroslav Pikhart) a dvě obce: Střezimíř a Mezno. „Ale za námi stojí ohromná horda dalších lidí, kteří vědí, za čím jdou,“ uzavírá Miloš Jelínek.

Michael Mareš