Historie i osud žst. Louny předměstí je docela kuriózní. Trianglová žst. Louny předměstí vznikla až v roce 1904, kdy do ní byla zaústěna trať Rakovník - Louny předměstí, která zde měla i vlastní výtopnu. Naopak trať Louny - Postoloprty byla postavena již v roce 1895, je to nejenom spojnice dvou měst, ale v Březně u Postoloprt obsluhovala i Schwarzenbergský cukrovar (po roce 1990 zrušen, nyní částečně zdemolován a zbytek upadl do stavu ruiny).
Trať Louny předměstí - Rakovník byla otevřena jako poslední v oblasti Rakovnicka a to 24. 9. 1904. Stavbu tratě realizovala soukromá společnost, v níž figurovali v tomto případě nikoli šlechtici, ale výše postavení občané jako notář, továrník či předseda okresu Louny, koncese získali v roce 1901. Trať mimoúrovňově kříží dokonce dvě tratě postavené Buštěhradskou dráhou a to Krupá - Kolešovice (v obci Chrášťany) a hlavní trati Praha-Bubny - Chomutov poblíž obce Kounov.
I v této nelehké době (ba právě proto) je dobré vyrazit někam ven, do zimní přírody. A když na výlet, tak raději vlakem, neboť i za současné kalamitní situace – sníh a mráz, je železnice přece jenom o dost spolehlivější, nežli provoz na silnicích. A tak přinášíme pozvánku na výpravu do Lužických hor, absolvovat výstup na zdejší „K2“ – trachytový vrch Klíč (759 m.).
Louny leží v široké kotlině střední Ohře. Město leží na pravobřežní terase nad řekou v rozmezí mezi 190 - 200 metrů nad mořem (zdroj Karel Kuča, Města a městečka). Louny byly povýšeny na královské město v 60. letech 13. století. Železnici do Loun přivedla Pražsko-duchcovská dráha v roce 1872 - 1873 Duchcov – Most – Louny – Podlešín – Středokluky – Hostivice – Litovice – Hlubočepy - Smíchov (tehdy u Prahy). V letech 1877 - 1884 byla trať z Mostu prodloužena na saské hranice do Moldavy.
V roce 2003 byla zrušena zastávka na znamení Cítoliby, ležící v km 91,000 bývalé Pražsko-duchcovské dráhy otevřené 11. května 1873. Se zrušením zastávky tehdy kategoricky nesouhlasila obec Cítoliby, což je dokladováno i v Cítolibském zpravodaji 2/2003, kde argumentovala, že jako zastávka na znamení nepřináší žádné ztráty, to však tehdejší ještě nerozdělené České dráhy nereflektovaly a udělaly si vše jako vždy po svém.
Po návštěvě tratě Mělník – Skalsko - Mladá Boleslav (viz „Cestujeme“ 21. 1. 2021) přináším zprávu z procházky po zrušené trati Chotětov - Skalsko. Hned po výstupu z vlaku v žst. Chotětov zjistíme rozsáhlé změny v řízení provozu, sídelní výpravčí v žst. Chotětov byl v roce 2020 zrušen a žst. Chotětov je dálkově řízena z žst. Kropáčova Vrutice. Žst. Chotětov leží v km 60,646 jednokolejné trati Praha-Vysočany - Turnov na bývalé České severní dráze (BNB). Výpravní budova je po zrušení dopravní služby zcela prázdná a neobydlená a čeká ji pravděpodobně, nezmění-li Správa železnic názor o nepotřebnosti budovy, demolice.
Regionální trať Mělník – Mšeno - Mladá Boleslav patří ke kuriózním českým lokálkám. Vede Jizerskou tabulí a dotýká se Kokořínska, kterému se někdy říká i Dubské Švýcarsko. Centrem tratě je město Mšeno, které bylo již v roce 1352 městečkem (oppidum Msen), ale na město bylo povýšeno až v roce 1802, což se uvádí dle souboru Karla Kuči Města a městečka: 1802 Mscheno, Wemschen municipální město s trhy.
Trať Pečky - Bošice/Kouřim/Zásmuky - Bečváry byla zprovozněna postupně od 25. října 1881. Již málokdo ví, že v dopravně D3 Bošice (do roku cca 2007 obsazená žst.) odbočovala 2,3 km dlouhá trať (ano, trať, na vlečku změněna až ve válečném roce 1916) do cukrovaru Svojšice-Karlov. Cukrovar provozoval od roku 1864 Michael Karel hrabě Althan, majitel statku Svojšice.
Do oblasti zbytků dnešní žst. Praha-Bubny byla přivedena železnice nejprve 1. června 1850 při stavbě státní dráhy z Prahy státní nádraží (dnešní Masarykovo nádraží) do Podmokel (Bodenbach, nyní Děčín hl. n.), trať dokončila a provozovala StEG do zestátnění v roce 1909, zastávku na území žst. Praha-Bubny však otevřela až v roce 1890 - nyní Praha-Holešovice zastávka. Západní část žst. Praha- Bubny (tehdy Bubna) vybudovala Buštěhradská dráha v roce 1868 jako součást tratě Bubny - Chomutov.
Dopravna D3 Hostomice pod Brdy leží v km 18,726 tratě Zadní Třebaň - Lochovice. V dopravně Hostomice jsou dokonce dvě vlečky, ale ani jedna není prakticky provozována. Kupodivu jednu z neprovozních vleček provozuje ta samá fyzická osoba jako také neprovozní vlečku Buzuluk Komárov (viz Cestujeme s Obzorem 1. 12. 2020). Lze dohledat v Seznamu vleček na stránkách Drážního úřadu. https://www.ducr.cz/images/drurad/dokumenty/technici/Seznam_provozovanych_vlecek_2.11.2020.pdf
Hořovice a Komárov jsou známé svou železářskou a slévárenskou výrobou, málokdo ale ví, že v Hořovicích byla i sirkárna či výroba tahacích harmonik. A kde je průmysl, jsou i železniční vlečky. Pojďme se na dvě z nich podívat podrobněji. 26. února 1913 byla zprovozněna asi jeden kilometr dlouhá vlečka do továrny na zápalky a slévárny v osadě u Hořovic, Cintlovka, vlečka přežila všechny režimy i vlastníky, avšak doba privatizace v 90. letech 20. století se pro ní stala málem osudná.
Spojovací trať z Berouna do Rakovníka kolem Berounky (historicky Mže) a Rakovnického potoka byla postavena již v roce 1876 a stala se významnou celostátní dráhou do železničního uzlu a průmyslového (továrna na mýdlo, posléze prací prášky, keramičky) a důlního (keramická hlína, dříve i uhlí) města Rakovník. Křivoklátské lesy (Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko), kterými trať prochází, byly dlouhá léta královským či Fürstenberským zbožím.
Právě přítomno: 157 hostů a žádný gestor