Obzor č. 33 – 24. 8. 1992
Výtah z tiskové besedy s ústředním ředitelem s. o. ČSD Ing. Kunstem, uveřejněný na první straně č. 33, nese příznačný titulek „Soumrak železnice?“. Ing. Kunst v úvodu uvedl, že nákladní doprava bude velmi rychle ekonomicky uzavřena, tzn., že musí vyprodukovat tolik zdrojů, aby byla schopna být nezávislá na státním rozpočtu; osobní doprava by podle jeho slov měla být ekonomicky uzavřena do 3 – 5 let. Uvedl rovněž, že je třeba počítat se zeštíhlováním železniční sítě a omezením či rušením osobní dopravy na tratích, kde není dostatečná intenzita a kde nebude nikdo, kdo by dopravu zaplatil. Na otázku, týkající se spolupráce s odbory, Ing. Kunst odpověděl, že seriózní vzájemná informovanost jen prospěje, odbory však musí pochopit obchodní záměry ČSD, neboť neúměrné kladení požadavků by mohlo podnikatelskou aktivitu ochromit.
Obzor č. 31 – 10. 8. 1992
„Občané by měli vědět, co je čeká,“ říká v rozhovoru uveřejněném na první straně JUDr. Richard Falbr, prezident České a Slovenské konfederace odborových svazů (ČSKOS). Generální rada ČSKOS tehdy požadovala, aby případné rozdělení Československa probíhalo pouze ústavní cestou. Zpracovalo proto materiál shrnující ekonomické důsledky tohoto rozdělení. „Dá se říci, že závěry nahrávají myšlence udržení federace,“ říká v rozhovoru Richard Falbr.
Obzor č. 29 – 27. 7. 1992
V pravidelné rubrice „Co se děje v ústředí“ se píše o schůzce zástupců odborových centrál na železnici a v dopravě s doc. Ing. Antonínem Baudyšem, který byl v té době pověřen řízením federálního ministerstva dopravy. Zástupci jednotlivých dopravních oborů jej na schůzce seznámili se špatnou a nedořešenou situací v dopravě, včetně vztahů a problémů mezi hospodářským vedením a jednotlivými odborovými centrálami. Ministr zdůraznil, že zrovnoprávnění jednotlivých dopravních oborů na přepravním trhu bude zabezpečeno až v novém daňovém systému, jehož platnost se předpokládala od 1. 1. 1993.
Obzor č. 27– 13. 7. 1992
V létě 1992 vrcholila jednání o rozdělení Československa na dva samostatné státy. Tato situace se stále častěji odráží i v obsahu týdeníku Obzor. Číslo 27 na první stránce otiskuje prohlášení generální rady České a Slovenské konfederace odborových svazů (ČSKOS) k tehdejší vnitropolitické situaci pod titulkem „Jen ústavní cestou!“ Generální rada ve svém prohlášení vyjádřila znepokojení z toho, že při jednáních o státoprávním uspořádání ustupují do pozadí sociální otázky a uskutečňování sociální reformy. ČSKOS proto vyjádřila požadavek, aby všechny kroky vedoucí ke státoprávnímu uspořádání probíhaly ústavní cestou.
Obzor č. 25 – 29. 6. 1992
V již téměř prázdninovém Obzoru je znát úleva po dlouhém kolektivním vyjednávání. Ubylo konfrontačních článků, přibylo více odlehčujících či nadčasových, například o cestování či historii železnice. Jednou z výjimek je rozhovor s ředitelem železničního učiliště v Karlových Varech, jehož titulek „Nejistá budoucnost“ vyjadřuje tehdejší situaci železničních učilišť.
Obzor č. 23 – 15. 6. 1992
„Nikdy jsme nebyli proti požadavkům strojvůdců,“zní titulek stanoviska Ústředí OSŽ k vývoji situace poté, co vedení ČSD podepsalo kolektivní smlouvu ČSD se čtyřmi odborovými centrálami, bez Federace strojvůdců (FS). Sporným bodem bylo stanovení priorit – zatímco FS prosazovala zkrácenou pracovní dobu rozšířit i pro strojvedoucí na posunu, OSŽ ji požadovala nejen pro tuto profesi, ale i pro další náročné provozní profese. Poté, co vedení ČSD rozhodlo, že se vzhledem k nepodpisu ze strany FS kolektivní smlouva nebude vztahovat na členy FS, obrátily se ostatní čtyři odborové centrály na vedení ČSD s požadavkem, aby toto své rozhodnutí zrušilo, neboť by na něj doplatili řadoví strojvedoucí, kteří za chybné rozhodnutí představitelů své odborové centrály nemohou.
Obzor č. 21 – 1. 6. 1992
V rubrice „Co se děje v ústředí“ se dočítáme o bolestném dohadování kolektivní smlouvy na rok 1992, kterou odmítala podepsat Federace strojvůdců. Obzor přináší přehled rozporných bodů. Na téže straně je v rámečku otištěna krátká zpráva o tom, že kolektivní smlouva na rok 1992 je podepsána za ÚŘ ČSD i za odborové centrály, chybí však stále podpis zástupce Federace strojvůdců. OSŽ bylo v té době stále ve stávkové pohotovosti. Sporným bodem byl požadavek FS na zkrácení pracovní doby na 36 hodin pro strojvedoucí na posunu. Případné zablokování kolektivní smlouvy by však mělo za následek ztrátu již sjednaných podmínek pro všechny zaměstnance, jako je týden dovolené navíc, již zkrácenou pracovní dobu, rekondiční pobyty a další.
Obzor č. 19 – 18. 5. 1992
„Živelná stávka v Žilině trvala čtyři dny,“říká titulek úvodního článku v Obzoru č. 19. Informuje o důvodech a průběhu této stávky, která byla vyvolána nespokojeností s platovým ohodnocením posunovačů i nejistotou při chybějící kolektivní smlouvě. Stávkující posunovači, zaměstnanci žst. Žilina, vystupovali živelně a bez potřebné legislativní opory, a proto své požadavky nevymohli. Jejich akce přesto měla velký ohlas mezi dalšími výkonnými jednotkami.
Obzor č. 17 – 4. 5. 1992
„V letošním roce má ČSD zeštíhlet o 25 tisíc lidí“, konstatuje se v titulku zprávy z jednání Ústředí OSŽ ze dne 28. 4. Hosté jednání, zástupci Ústředního ředitelství ČSD, na něm informovali mimo jiné o chystaném propouštění, přičemž počet propouštěných zaměstnanců byl podle jejich slov podložen údaji z výkonných jednotek. U členů Ústředí vzbudily uvedené počty nedůvěru.
Obzor č. 15 – 21. 4. 1992
Stejně jako několik předchozích vydání Obzoru, i číslo 15 bylo plné názorů železničářů k vyhlášené stávkové pohotovosti. Vyšly na první a druhé straně pod názvem „Kostky jsou vrženy“. Z některých vybíráme: „Zavedení nové mzdové soustavy lze přirovnat k dobrému poorání půdy – je připravena na stávku!“ (EÚ Olomouc); „Peníze jsou jedním z faktorů, pro které jsou lidi ochotni se odhodlat k nějakému činu, včetně stávky. Lidé jsou naštvaní způsobem, jakým byl mzdový systém zaveden.“ (žst. Pardubice); „Nejhůř dopadnou kvalitní odborníci, kteří mají malou praxi. To je tragédie, protože dráha šla tou cestou, že si zachová nekvalitní pracovníky, ale zbaví se těch kvalitních.“ ( žst. Praha–Masarykovo n.) „Lidé v nosných profesích jsou dost naštvaní a navíc nikdo přesně neví, kolik budou vlastně brát. Myslím, že lidi jsou solidární a že by ze solidarity do stávky šli i ti, kteří mají mzdové nárůsty,“ (žst. Kralupy nad Vltavou).
Obzor č. 13 – 6. 4. 1992
„Odborové sdružení železničářů ve stávkové pohotovosti!“– oznamuje výrazný titulek na první stránce Obzoru číslo 13. Představenstvo OSŽ totiž na svém mimořádném zasedání dne 31. 3. 1992 rozhodlo vyhlásit dnem 1. 4. od 18.00 hodin stávkovou pohotovost z důvodu neuzavření kolektivní smlouvy na rok 1992, jak se zde dočítáme. Představenstvo OSŽ své rozhodnutí odůvodnilo tím, že zaměstnavatel přistoupil na kolektivní vyjednávání až 2. 3. a nepředložil potřebné podklady, přičemž nejvýrazněji se tato nepřipravenost projevila v návrhu nové mzdové soustavy.
Obzor č. 11 – 23. 3. 1992
Konec března roku 1992 znamenal konečný termín pro uzavření kolektivní smlouvy ČSD a s ní souvisejícího zavedení nové mzdové soustavy. Jak se dočítáme v článku z mimořádného zasedání Ústředí OSŽ, vše nasvědčovalo tomu, že k dohodě nedojde. Ústředí OSŽ proto na svém mimořádném zasedání dne 16. 3. rozhodlo, že v případě, že nebude kolektivní vyjednávání do 31. 5. uzavřeno, bude využito zprostředkovatele a poté dalších zákonných kroků. Podobně razantně hodlalo Ú OSŽ postupovat i při prosazení svých požadavků do nové mzdové soustavy.
Právě přítomno: 800 hostů a žádný gestor